20 Cdo 156/2003
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 71 odst. 3 písm. c) předpisu č. 71/1967Sb.




20 Cdo 156/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Č. T., a. s., proti povinné L. H., pro 22.379,80- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 566/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2002, č.j. 13 Co 251/2002-24, takto:

I. Dovolání proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2002, č.j. 13 Co 251/2002-24, jímž bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 10. 1999, č.j. 35 E 566/99-10, tak, že se zamítá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, se zamítá.

II. Dovolání proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2002, č.j. 13 Co 251/2002-24, jímž byla oprávněnému uložena povinnost zaplatit povinné (k rukám Mgr. L. B.) na nákladech odvolacího řízení 2.040,- Kč, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 25. 10. 1999, č.j. 35 E 566/99-10, nařídil podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR Č. t. ú. ze dne 26. 2. 1998, č. jedn. 127057/97-631/Tar-C/G1, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 22.379,80- Kč s úroky z prodlení, nákladů předcházejícího řízení (84,- Kč) a nákladů exekuce (1.923,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinné zakázal, aby nakládala s věcmi, které vykonavatel sepíše.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2002, č.j. 13 Co 251/2002-24, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.), a oprávněnému uložil zaplatit povinné na nákladech odvolacího řízení 2.040,- Kč (výrok III.). Rozhodnutí, jehož výkon oprávněný navrhl (§ 274 písm. f/ občanského soudního řádu), lze vykonat jen ve (prekluzivní) lhůtě stanovené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, tj. do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti; jelikož exekuční titul nabyl právní moci 23. 4. 1998 a vykonatelnosti 11. 5. 1998, lhůta uplynula a provedení výkonu již nepřichází v úvahu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (za něhož jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním. Správnost výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně ve věci samé změněno, zpochybňuje úvahou, že na vymáhanou pohledávku s příslušenstvím má nárok z titulu náhrady škody, která mu vznikla bez jeho zapříčinění a podle zásad obecné odpovědnosti by mu měla být uhrazena tou osobou, která odpovídá za tuto škodu, způsobenou tím, že došlo k prekluzi lhůty pro výkon exekučního titulu. Další argumentace směřuje proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud ač rozhodoval po 1. 1. 2001 odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 25. 10. 1999 projednal a rozhodl o něm v souladu s částí dvanáctou, hlavou I, bodem 15, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle dosavadních právních předpisů (to, vyplývá bez ohledu na formu záhlaví /složení senátu/ a poučení o dvouměsíční lhůtě k podání dovolání z toho, že neaplikoval žádné ustanovení občanského soudního řádu, které od 1. 1. 2001 doznalo změn). Je-li namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je nutno občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen o.s.ř. ) použít i pro dovolací řízení (viz část dvanáctá, hlava I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání ve smyslu usnesení velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 12.2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2003 pod č. 7, včasné je, směřuje-li proti výroku o věci samé (tj. výroku I.), přípustné (§ 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); opodstatněné však není.

Argumentace, podle níž peněžité plnění s příslušenstvím představuje náhradu škody vůči tomu, kdo způsobil, že lhůta stanovená v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. uplynula, aniž byl (nařízený) výkon realizován, není podřaditelná žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 241 odst. 3 pod písmeny a/ až d/ o.s.ř. Přezkum závěru, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (že podkladové rozhodnutí nelze vykonat, uplynula-li zmíněná lhůta), taková námitka při vázanosti obsahem dovolání (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) neumožňuje.

Protože vady podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., jež způsobují zmatečnost řízení, v dovolání tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, a jelikož řízení netrpí ani jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání proti výroku I. napadeného usnesení zamítl (§ 243b odst. 1, část věty před středníkem, o.s.ř.).

Dovolání proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř. Proti výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání podle § 238a odst. 1 a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustné proto, že nejde o usnesení, kterým by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno nebo potvrzeno, a při vyloučení tzv. zmatečnostních vad výše přípustnost dovolání nelze vyvozovat ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku III. napadeného usnesení odmítl (§ 243b odst. 4, věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, věty první, a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř. (povinné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu