20 Cdo 1559/2001
Datum rozhodnutí: 29.04.2002
Dotčené předpisy: § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1559/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. Ch., proti žalované W. a.s., o "nejasný předmět řízení", vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 1278/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2001, č.j. 54 Co 606/2000-61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud odmítl jako opožděné (§ 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) odvolání žalobce proti usnesení, jímž soud prvního stupně řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

Proti tomuto usnesení žalobce podal dovolání.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen o.s.ř. ).

Podle bodu 15. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 30.4.2001) odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo vydáno 4.10.2000, a v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 (směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ).

Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).

Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v § 240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, jak se zřejmě (nesprávně) domníval dovolatel.

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.).

Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo uloženo na poště dne 31.5.2001, dnem 4.6.2001 se považuje za doručené (§ 46 odst. 2, § 57 odst. 2, věta druhá, o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001 - viz část dvanáctá, hlava první, bod 6. zákona č. 30/2000 Sb.), a téhož dne nabylo i právní moci.

Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2, věty první, o. s. ř. den 4.7.2001 (středa). Dovolání podané na poštu až 24.8.2001 je tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).

Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání jako opožděné podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 (per analogiam); není zde však žalované procesní strany, jíž by mohly takové náklady vzniknout.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2002

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu