20 Cdo 1558/2008
Datum rozhodnutí: 20.01.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 20 Cdo 1558/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné V. - K. , zastoupené advokátem , proti povinné F. d. G., zastoupené advokátkou, pro 1.953.221,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc 1040/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2007, č. j. 9 Co 54/2007 - 23, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 3. 2006, č. j. 53 Nc 1040/2006 - 10, kterým Okresní soud v Novém Jičíně nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2005, č. j. 1 Cm 276/2002 - 56, k uspokojení pohledávky oprávněné v celkové výši 1.953.221,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 763.976,40 Kč od 28. 8. 2001 do zaplacení a z částky 1.189.244,60 Kč od 18. 9. 2001 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 157.498,80 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. J. F., Exekutorský úřad N. J. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny (§ 261 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu), a za neopodstatněnou považoval odvolací námitku povinné o materiální nevykonatelnosti titulu z důvodu absence údaje o tom, zda se jedná o úroky roční či denní; z odůvodnění podkladového rozhodnutí je totiž jednoznačné, že příslušenství bylo oprávněné přiznáno podle § 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 obč. zák. a vládním nařízením č. 142/1994 Sb., a jde tedy o úroky roční. Důvodnou neshledal ani námitku, že v podkladovém rozhodnutí není uvedena výše úroku z částky 1.189.244,60, jelikož z jeho odůvodnění je patrno, že výše úroků z prodlení z celé přiznané jistiny činí 8,5 %.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. [ z opatrnosti též z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř.]. Stejně jako v odvolání namítá, že exekuční titul není po materiální stránce vykonatelný, neboť povinnosti v něm uložené nejsou dostatečně určité co do obsahu i rozsahu, když u příslušenství není uvedeno, o jaké úroky se jedná - zda roční, denní či měsíční. Opětovně též z opatrnosti namítá, že u příslušenství z částky 1.189.244,60 Kč není výše příslušenství uvedena vůbec . Exekuční titul tak podle ní postrádá vymezení obsahu práv a jim odpovídajících povinností, jejichž splnění se vymáhá, a takovýto titul tedy nemůže být způsobilým podkladem pro nařízení exekuce. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a řízení zastaveno, popř. aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání povinné ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a neshledal je podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným.
Dovolatelka žádnou otázku, jež by měla rozhodnutí odvolacího soudu činit po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila a hodnocením námitek obsažených v dovolání k tomuto závěru dospět nelze. Namítá-li, že exekuční titul není po materiální stránce vykonatelný z důvodu absence údaje o tom, zda se jedná o úroky roční či denní, je rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, č. sešitu 6/2005, jehož závěry týkající se poplatku z prodlení plně dopadají i na posuzovaný případ, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1947/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2190/2007), a nemá tudíž po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Rovněž námitka povinné, že v exekučním titulu není uvedena výše úroku z částky 1.189.244,60 Kč, není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť z výroku podkladového rozhodnutí je patrné, že výše úroků z prodlení z celé přiznané jistiny, sestávající z částky 763.976,40 Kč a (spojka slučovací) z částky 1.189.244,60 Kč, činí 8,5 % (§ 517 odst. 2 obč. zák. a vládní nařízení č. 142/1994 Sb.).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu