20 Cdo 1557/2004
Datum rozhodnutí: 02.06.2005
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1557/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného JUDr. O. M., jako správce konkursní podstaty úpadce S. M., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti povinnému S. M., zastoupenému advokátkou, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 Nc 4004/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 4. 2004, č. j. 15 Co 203/2004-26, takto:



1. Dovolání proti II. a III. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 4. 2004, č. j. 15 Co 203/2004-26, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech exekuce, se odmítá.

2. Dovolání proti I. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 4. 2004, č. j. 15 Co 203/2004-26, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut, se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze 16. 1. 2004, č. j. 3 Nc 4004/2004-5 (jímž okresní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil navrženou exekutorku), a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že zde dosud není vykonatelný exekuční titul, jelikož povinný proti podkladovému rozsudku (Krajského soudu v Českých Budějovicích z 23. 7. 2002, č. j. 13 Cm 132/2002-20) podal odvolání, řízení o němž sice bylo pro nezaplacení soudního poplatku usnesením ze 6. 8. 2003, č. j. 13 Cm 132/2002-51, podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích zastaveno, avšak pouze do doby, než toto usnesení krajský soud pro dodatečné (včasné, tj. před uplynutím odvolací lhůty) zaplacení poplatku usnesením z 26. 2. 2004, č. j. 13 Cm 132/2002-57, podle § 9 odst. 7 poplatkového zákona zrušil. Doložky vykonatelnosti, jimiž byl opatřen vykonávaný rozsudek soudu prvního stupně i jeho usnesení o zastavení odvolacího řízení, byly podle odvolacího exekučního soudu nesprávné a exekuci tudíž pro dosud probíhající řízení o odvolání proti vykonávanému rozsudku nařídit nelze.

V dovolání, jímž napadl výslovně též výroky o nákladech exekuce, oprávněný posuzováno podle obsahu dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) spatřuje v závěru odvolacího soudu o nevykonatelnosti podkladového rozsudku, jenž je podle názoru dovolatele vykonatelný (kromě toho, že je opatřen příslušnou doložkou) již proto, že rozhodnutí z 26. 2. 2004, č. j. 13 Cm 132/2002-57, jímž krajský soud pro dodatečné zaplacení soudního poplatku z odvolání své předchozí usnesení ze 6. 8. 2003, č. j. 13 Cm 132/2002-51 (kterým bylo řízení o odvolání povinného proti podkladovému rozsudku zastaveno) zrušil, oprávněný napadl včasným odvoláním, o němž vrchní soud dosud nerozhodl, takže je dosud nepravomocné. Podle dovolatelova přesvědčení je tudíž exekuční titul stále vykonatelný a odvolací soud tak jestliže návrh na nařízení exekuce zamítl nerespektuje současný stav v řízení a odporuje postupu, který je v souladu s právními předpisy.

Povinný navrhl odmítnutí odvolání jako nepřípustného.

V části, v níž dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu ve výrocích o nákladech exekuce (II., III.), není dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání nelze opřít o ustanovení § 237 o.s.ř., neboť se v této části nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože nejde o případy v jejich taxativních výčtech uvedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání v části týkající se nákladů exekuce odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Dovolání směřující do měnícího výroku napadeného usnesení (přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) důvodné není.

Protože vady vyjmenované v § 242 odst. 3 větě druhé o.s.ř. namítány nejsou a ze spisu nevyplývají, je při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) předmětem dovolacího přezkumu pouze právní závěr odvolacího soudu, že podkladový rozsudek ač opatřen doložkou vykonatelnosti pro dosud běžící odvolací řízení vykonatelný není.

Právní posouzení (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž a o tento případ jde v souzené věci i procesního) je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.



Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu (§ 251, § 274 o.s.ř.). Před nařízením výkonu (exekuce)se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak formálně, tak obsahově (materiálně). Vykonatelnost v jednotě obou stránek lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce); nevykonatelnost titulu je důvodem pro zamítnutí návrhu.

Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§ 261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení exekuce (§ 261 odst. 3 o.s.ř.); v případě pochybností (k nimž krajský soud v dané věci oprávněně dospěl na základě odvolacího tvrzení povinného, že včas dodatečně zaplatil soudní poplatek z odvolání proti podkladovému rozsudku, a také na základě samotným oprávněným předloženého opisu usnesení, jímž nalézací soud své rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení zrušil) je však oprávněn a povinen provést potřebná zjištění přímo ze spisu o (nalézacím) řízení, v němž bylo vykonávané soudní rozhodnutí vydáno.

Záznam soudce na vyhotoveném rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. § 24 odst. 1, 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), nemá povahu rozhodnutí; ustanovení § 152 a následujících o.s.ř. se na něj nevztahuje. Ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř., jež zakotvuje v poměru k soudům, správním úřadům a jiným orgánům veřejné správy zásadu (materiální) závaznosti výroku pravomocného rozsudku (usnesení ve věci samé), se ve vztahu k řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) pojmově neuplatní. Je tomu tak proto, že předmětem exekučního řízení nejsou a nemohou být právní vztahy (práva a povinnosti účastníků nalézacího řízení) vyřešené vykonávaným rozhodnutím, nýbrž jejich nucená realizace (vydobytí subjektivního práva, jemuž odpovídá uložená subjektivní povinnost). Jestliže tedy soud v exekučním řízení vyvodí závěr z toho, že podkladové rozhodnutí oproti vyznačení právní moci soudem v nalézacím spisu není formálně vykonatelné (např. pro absenci účinného doručení subjektu, jemuž podle zákona mělo být doručeno, nebo jako je tomu v dané věci proto, že proti rozhodnutí ukládajícímu povinnost k plnění ve lhůtě počítané od jeho právní moci, bylo podáno odvolání), neporušuje (ať již ve vztahu k vyznačení právní moci nebo k výroku vykonávaného rozhodnutí) zásadu vyjádřenou v § 159a odst. 4 o.s.ř., nýbrž plní povinnost vyplývající z ustanovení § 251 o.s.ř.

V daném případě a nezpochybňuje to ani oprávněný (jenž ostatně ke svému vyjádření /čl. 11/ k odvolání povinného připojil /čl. 13/ opis usnesení z 26. 2. 2004, č. j. 13 Cm 132/2002-57, jímž krajský soud pro dodatečné včasné zaplacení soudního poplatku z odvolání své předchozí usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušil) bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení (zrušením) odklizeno, z čehož nelze dovodit závěr jiný, než že odvolací nalézací řízení přinejmenším ke dni nařízení exekuce (16. 1. 2004) probíhalo, a že zde tudíž k tomuto datu vykonatelný exekuční titul neexistoval. Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani dovolací námitka, že oprávněný ono usnesení, jímž bylo rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení zrušeno, napadl odvoláním, o němž vrchní soud dosud nerozhodl, jelikož (kromě toho, že je dovolatel k podání takového odvolání proti usnesení podle § 9 odst. 7 poplatkového zákona osobou ve smyslu § 218 písm. b/ o. s. ř. neoprávněnou) svým zrušovacím usnesením, jež je podle § 171 odst. 2 o. s. ř. vykonatelné doručením, je soud bez ohledu na jeho právní moc vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.).

Protože odvolací soud otázku vázanosti potvrzením (doložkou) vykonatelnosti vystavenou nalézacím soudem vyřešil správně, dovolací námitky neobstojí; Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).



O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. června 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu