20 Cdo 1556/2000
Datum rozhodnutí: 27.07.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1556/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 15, proti povinnému M. M., prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. E 703/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 1998, č.j. 27 Co 349/98-26, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 1998, č.j. 27 Co 349/98-26, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. srpna 1998, č.j. 27 Co 349/98-26, zastavil - odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.") - řízení o odvolání povinného proti usnesení ze dne 5. srpna 1997, č.j. E 703/97-5, jímž Okresní soud v Nymburce nařídil podle označeného rozhodnutí Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 2. srpna 1993, potvrzeného rozhodnutím ministra ze dne 31. března 1994, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 18.200,-Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, uložil povinnému zaplatit státu do patnácti dnů ode dne doručení usnesení soudní poplatek z návrhu na nařízení výkon u rozhodnutí ve výši 364,- Kč a zakázal mu nakládat s věcmi, které vykonavatel podle tohoto usnesení sepíše. Odvolací soud uvedl, že z odvolání není zřejmo, proti kterému z výroků usnesení soudu prvního stupně směřuje, a pro absenci údaje o rozsahu odvolání je nelze projednat, když povinný ani přes výzvu a poučení soudu odvolání v uvedeném směru nedoplnil.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včas podaným dovoláním, namítaje, že řízení trpí vadou popsanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.; tím po obsahové stránce vystihuje dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., jímž lze soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou uvedenou v § 237 o. s. ř. Konkrétně dovolatel poukazuje na to, že - oproti tomu, co se podává z napadeného usnesení - odvolání doplnil podáním daným na poštu k přepravě již 4. prosince 1997. Proto dovolatel požaduje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a je i důvodné.

Podle ustanovení § 209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně přípisem ze dne 16. října 1997 vyzval povinného, aby své odvolání (ze dne 9. září 1997 - srov. č.l. 7) zdůvodnil do patnácti dnů, s tím, že jinak bude řízení zastaveno (srov. referát tamtéž). Usnesením ze dne 4. května 1998, č.j. E 703/97-11, doručeným povinnému dne 7. května 1998 (srov. doručenku u č.l. 11), pak soud prvního stupně povinnému uložil, aby odvolání do patnácti dnů od doručení usnesení doplnil tím, že uvede, proti kterému výroku odvolání směřuje a v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí a poučil jej, že jinak bude řízení zastaveno. Na toto usnesení reagoval povinný přípisem ze dne 22. května 1998, došlým soudu 25. května 1998 (č.l. 12), v němž uvádí, že odvolání doplnil již v závěru roku 1997. Spis byl poté předložen odvolacímu soudu (dne 3. července 1998), přičemž v předkládací zprávě soudu prvního stupně ze dne 2. července 1998 (č.l. 13) se uvádí, že odvolatel odvolání nedoplnil.

Součástí spisu je ovšem i podání povinného ze dne 2. prosince 1997, opatřené prezenčním razítkem soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 1997, označené jako odůvodnění odvolání, z jehož obsahu plyne, že odvolatel brojí i proti výroku o nařízení exekuce, na němž jsou další výroky usnesení soudu prvního stupně závislé. Ačkoliv se označené podání včetně příloh a obálky, v níž bylo dne 4. prosince 1997 podáno na poštu k přepravě, nyní nachází na č.l. 15-25 spisu, je zjevné, že spis nebyl regulérně uspořádán, a že odvolací soud toto podání v době vydání napadeného usnesení neměl k dispozici. To je dokumentováno okolností, že obálka obsahující protokol o hlasování senátu odvolacího soudu je zařazena před oním podáním jako č.l. 14 spisu, zatímco originál usnesení odvolacího soudu jako č.l. 26 spisu. Přitom z tohoto originálu jakož i na něj navazujících listů spisu (od č.l. 26 po č.l. 42) plyne, že došlo k jejich přečíslování (původně šlo o č.l. 15 až 31).

Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jestliže odvolací soud zastavil odvolací řízení podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř., aniž mu soud prvního stupně předložil účastníkem včas podané doplnění odvolání, je řízení postiženo vadou uvedenou v § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1720/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod číslem 47). Bez úplného spisového materiálu (bez podání odvolatele z 2. prosince 1997) totiž odvolací soud neměl k dispozici informace rozhodné pro posouzení projednatelnosti odvolání, k čemuž vedl nesprávný postup soudu prvního stupně při úkonech, jež mu příslušelo učinit podle § 209 o. s. ř.

Jelikož dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. července 2000

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová