20 Cdo 1549/2005
Datum rozhodnutí: 27.10.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1549/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. M., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému J. K., zastoupenému advokátem, pro 8.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 15 E 797/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2004, č.j. 21 Co 212/2004-22, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 22. 10. 2003, č.j. 15 E 797/2003-5, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 19 Co 69/2001). Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly v souzené věci splněny a že věcnou správnost podkladového rozhodnutí není soud v exekučním řízení oprávněn přezkoumávat; jeho věcná změna je možná pouze cestou obnovy řízení.

V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Popisuje průběh nalézacího řízení v obou stupních a zpochybňuje závěr odvolací soudu, že způsobil oprávněné jako své zaměstnankyni škodu týkající se dálničních známek; jednalo se pouze o početní chybu při vyhotovování předávacího protokolu. Úvahy o možné manipulaci s ním zůstaly ve sféře ničím nepodložených dohadů; ani inventarizační kontrola žádný rozdíl neshledala. Povinný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí je dovolací soud uplatněným důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatel sice tvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, hodnocením argumentace v dovolání obsažené však k takovému závěru dospět nelze. Odvolací soud při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze uplatnil právní názory vycházející z ustálené soudní praxe. Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí (tedy znovu posuzovat, zda povinný způsobil oprávněné škodu), obsahem takového rozhodnutí je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Tvrzením, že věc nebyla posouzena s ohledem na námitky obsažené v odvolání (podjatost odvolacího soudu v nalézacím řízení, opožděné vyrozumění o jeho rozhodnutí, odnětí možnosti účinné obrany v nalézacím řízení), dovolatel uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. být nemůže.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst.l, věta první, o.s.ř.)odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla na jejich náhradu právo, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu