20 Cdo 1543/2005
Datum rozhodnutí: 27.10.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1543/2005

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny České republiky (Okresní pojišťovny v L.), proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, pro 27.983,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. E 194/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2004, č.j. 11 Co 297/2004-9, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 5. 2. 2004, č.j. E 194/2004-3, jímž Okresní soud v Litoměřicích nařídil výkon rozhodnutí (platebních výměrů oprávněné ze dne 26. 11. 2003, č. 4240301721 a č. 2140301720). Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Promlčením vymáhaného nároku se soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nezabývá; má-li povinný zato, že nárok je promlčen, je na něm, aby u soudu prvního stupně navrhl zastavení výkonu rozhodnutí. Oprávnění ředitelky Okresní pojišťovny v L. jednat za oprávněnou je soudu známo z jeho úřední činnosti a vyplývá z organizačního řádu oprávněné.

V podaném dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že námitka promlčení je uplatnitelná pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí; touto námitkou se soud měl zabývat i v rámci řízení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Zákonné předpoklady pro vznik vymáhané pohledávky nebyly dány; nebylo přihlédnuto k důchodovému věku povinného a jeho dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu (od roku 1988 trpí anginou pectoris, v roce 1993 utrpěl pracovní úraz a stihl ho infarkt). Oprávněná nepředložila v minulosti ke své pohledávce žádné důkazy. Povinný navrhl, aby napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně byla zrušena a věc vrácena posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Otázka, kterou dovolatel zejména nabízí k přezkumu (zda k promlčení vymáhaného nároku lze přihlédnout i při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí), shora uvedené znaky nesplňuje, neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž je námitka promlčení relevantní pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 525).

Námitku, že vymáhaná pohledávka je neoprávněná vzhledem k dovolatelově důchodovému věku a nepříznivému zdravotnímu stavu, posoudil odvolací soud též v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť věcnou správností exekučního titulu se soud při rozhodování o nařízení jeho výkonu zabývat nemůže (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Rovněž (teprve v dovolání uplatněná) námitka, že oprávněná v minulosti nedoložila ke své pohledávce žádné důkazy, míří na věcnou správnost exekučního titulu a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí tudíž jak již bylo uvedeno založit nemůže.

Jelikož napadené usnesení nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání proti němu jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první§ 218 písm. c) o.s.ř).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu