20 Cdo 1540/2006
Datum rozhodnutí: 08.08.2006
Dotčené předpisy: § 18 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1540/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. CZ, a. s., zastoupené advokátem, proti povinné E. Š., zastoupené R. Š. jako zmocněncem, za účasti vydražitele Ing. V. F., zastoupeného advokátem, o udělení příklepu, pro 251.432,08 ATS s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 E 2674/2000, o dovolání vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 22 Co 2535/2005-267, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se příklep k draženým nemovitostem vydražiteli neuděluje. Nezajistil-li soud prvního stupně k žádosti povinné u dražebního jednání přítomnost tlumočníka do znakové řeči, bylo řízení postiženo vadou předpokládanou ustanovením § 336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen o.s.ř. ), pro kterou se povinná nemohla plnohodnotným způsobem zúčastnit dražebního jednání.

Vydražitel ve svém dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Závěr odvolacího soudu považuje za rozporný se smyslem a účelem zákona, přičemž představuje toliko přepjatý formalismus ve vztahu k rovnosti účastníků a jejich procesním právům. Je toho názoru, že ustanovení § 18 odst. 2 o.s.ř. automaticky neukládá soudu povinnost ustanovit účastníkovi, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí, tlumočníka. Tato povinnost nastává pouze v případě, že takováto potřeba je věcně odůvodněna. Odvolací soud taktéž nezohlednil odlišnou povahu dražebního jednání, na kterém je možnost povinné činit procesní návrhy téměř vyloučena . Jestliže se navíc dražebního jednání zúčastnil taktéž zmocněnec povinné, byla náležitě zajištěna její plnohodnotná účast na tomto jednání.

Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto ve věci udělení přílepu ve výkonu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).

Dovolání není důvodné.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné jako v projednávaném případě přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Předmětem dovolacího přezkumu se tak stává posouzení závěru odvolacího soudu o porušení zákona při provádění dražby spočívající v neustanovení tlumočníka do znakové řeči povinné soudem prvního stupně.

Ze spisu, zejména pak z protokolu o jednání ze dne 29. listopadu 2004, č. j. E 2674/2000-222, se podává, že dražebního jednání se osobně zúčastnila také povinná E. Š., která byla na základě založené plné moci (č. l. 136 spisu) zastoupena svým zmocněncem R. Š. K vznesené námitce zmocněnce povinné, že nebyla zajištěna přítomnost tlumočníka do znakové řeči, soud prvního stupně vyhlásil usnesení, kterým námitce zástupce povinné ohledně ustanovení tlumočníka u dražebního jednání nevyhověl.

Podle ustanovení § 18 odst. 1 věty prvé a třetí o.s.ř. platí, že účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení, přičemž soud je povinen jim zajistit stejné možnosti k uplatnění jejich práv.

Podle ustanovení § 18 odst. 2 o.s.ř. účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí.

Jedním ze základních principů, jimiž je občanské soudní řízení ovládáno, je princip rovnosti účastníků, který vyjadřuje skutečnost, že účastníci řízení musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana jakkoli procesně zvýhodněna. K provedení tohoto principu se proto ukládá soudu povinnost, aby všem účastníkům sporu zajistil stejné možnosti k uplatnění jejich práv (srov. např. závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2003, sp. zn. III. ÚS 202/03). Tato zásada rovnosti účastníků před soudem, mající svůj základ v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a článku 96 odst. 1 Ústavy je vedle dalších zákonných ustanovení realizována také § 18 o.s.ř., který soudu ukládá, aby zajistil účastníkům za řízení stejné (rovnocenné) možnosti k uplatnění jejich práv a ke splnění jejich povinností (závazků), a to jak v rovině hmotněprávní, tak i procesní. Odborná literatura proto zcela důvodně zdůrazňuje, že jedině tímto způsobem lze zajistit, aby se v průběhu řízení projevilo postavení všech subjektů právních vztahů jako rovné (stejné), tedy bez subjektivních předpokladů v návaznosti na jejich povahu a u fyzických osob bez ohledu na jejich rozdíly, jimiž se lidé jinak od sebe odlišují (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, str. 58 a násl.). Uvedený závěr samozřejmě platí i u těch účastníků, kteří jsou pro zdravotní postižení (zcela, popř. částečně) neslyšící nebo se nemohou srozumitelně vyjadřovat.

Pokud soud prvního stupně výslovné žádosti povinné na ustanovení tlumočníka do znakové řeči, jež svou zdravotní indispozici soudu ohlašovala v celém průběhu vykonávacího řízení (viz č. l. 121, 127, 135, 153 a 200 spisu), výše uvedené závěry nerespektoval, pak odvolací soud nepochybil, pokud usnesení o příklepu pro vadu řízení za použití ustanovení § 336k odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že se příklep neuděluje. V žádném případě nelze na postup odvolacího soudu nahlížet jako na přepjatý formalismus , který je v rozporu se smyslem a účelem zákona, jak ve svém podání naznačuje dovolatel. Je totiž nesprávný jeho závěr, podle kterého účastníkovi řízení, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí, není soud povinen ustanovit tlumočníka, pokud to není z věcného hlediska potřeba. Pokud uvedenou premisu dovozuje z odlišného charakteru dražebního jednání, na kterém je požadavek na účast tlumočníka do znakové řeči zcela formální bez věcného obsahu , neboť možnost činit procesní návrhy je téměř vyloučena, pak přehlíží, že také v rámci dražebního jednání přiznává občanský soudní řád povinné řadu procesních práv (např. námitky proti příklepu podle § 336j odst. 2 o.s.ř., námitky proti způsobu protokolace dražebního jednání apod.), jejichž využití by bylo zdravotně indisponovanému účastníkovi bez přítomnosti tlumočníka ve svém důsledku znemožněno. Podmínku předpokládanou § 18 odst. 2 věta prvá o.s.ř., podle které se účastníku ustanoví tlumočník, jakmile takováto potřeba vyjde najevo, nelze poměřovat mírou možné intenzity ingerence dotčeného účastníka na dané řízení, tedy do jaké míry má tento účastník možnost ovlivňovat dané řízení, ale toliko fakticitou této potřeby bez jakýchkoliv dalších limitujících podmínek. Pouze v takovém případě může být zajištěna plnohodnotná účast účastníka na soudním jednání, neboť v opačném případě není zajištěna ústavním pořádkem i zákonem definovaná rovnost účastníků řízení.

Na uvedeném závěru nemění ničeho ani skutečnost, že povinná byla v daném řízení zastoupena zmocněncem (§ 27 odst. 1 o.s.ř.). Takovýto zástupce sice chrání a prosazuje práva a oprávněné zájmy zastoupeného, avšak je zároveň povinen se řídit jeho pokyny, které mu můžou být, v návaznosti na skutečný průběh řízení, ze strany zastoupeného průběžně udíleny přinejmenším ve smyslu takových pokynů zastoupeného zástupci, jež se vztahují ke skutečnostem, které vycházejí při jednání nově najevo. Pokud se zastoupený nemůže plnohodnotně podílet na jednání, protože mu nerozumí, nemůže ani využít možnosti aktivně v daném řízení a to ani prostřednictvím zmocněnce vystupovat, a nemůže proto ani odpovídajícím způsobem svá procesní práva a povinnosti vykonávat. Při opačném výkladu by právo na osobní účast zastoupeného při jednání soudu ztrácelo jakýkoliv reálný procesní smysl.

Protože je rozhodnutí odvolacího soudu správné, postupoval dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. a dovolání vydražitele jako nedůvodné zamítl.

Vydražitel s dovoláním úspěšný nebyl, ostatním účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8.srpna 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu