20 Cdo 1527/2006
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1527/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce R. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. V., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 1421/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2005, č.j. 14 Co 24/2004-86, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 16. 6. 2003, č.j. 9 C 1421/97-31, ve spojení s usnesením ze dne 2. 2. 2005, č.j. 9 C 1421/97-51, zamítl žalobu o vyloučení označených věcí z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. E 996/94 žalovaným jako oprávněným proti J. K. (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o povinnosti k úhradě soudního poplatku (výroky II., III.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.).


Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a ve výrocích II. a III. potvrdil, ve výroku IV. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalobce vlastnické právo k věcem, jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí se domáhal, neprokázal.


Rozhodnutí odvolacího soudu v meritorním výroku napadl žalobce nezastoupen advokátem dovoláním (datovaným 8. 9. 2005). Jeho obsahem je tvrzení, že dostatečně prokázal, že věci jsou jeho vlastnictvím a že věci spadající do exekuce v současné době mají souhrnně hodnotu 100.000,- Kč. Připomněl, že pohledávka žalovaného byla v roce 1989 uspokojena.


Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen o.s.ř. ).


Podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§ 243c odst. 1 o.s.ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.


Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).


Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.


Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 241a odst. 2, 3 o.s.ř., tj. proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů, samo o sobě nestačí. Dovolací soud je důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, včetně jejich obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.); k vadám řízení uvedeným v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. přihlédne je-li dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovolání nezůstalo blanketovým, tj. že z něj vyplývá rozsah napadení a důvody dovolání.


Dovolání ze dne 8. 9. 2005 neobsahovalo důvody, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (dovolací důvody). Protože v době podání dovolání nebyl žalobce zákonným způsobem zastoupen (viz § 241 o.s.ř.), soud prvního stupně ho usnesením ze dne 4. 11. 2005, č.j. 9 C 1421/97-99, vyzval, aby si do deseti dnů od jeho doručení zvolil pro dovolací řízení zmocněncem advokáta. Na základě včasné žádosti ustanovil soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 1. 2006, č.j. 9 C 1421/97-109, dovolateli zástupcem Mgr. M. P., advokáta; rozhodnutí nabylo ve výroku o ustanovení zástupce 3. 2. 2006 právní moci.


Žalobcovo dovolání doplnil jeho zmocněnec podáním ze dne 6. 4. 2006 (došlým soudu prvního stupně téhož dne), jímž mimo jiné namítl, že řízení je postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., kterou spatřuje v tom, že již v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce, a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.), neboť svědeckými výpověďmi prokázal své vlastnické právo k věcem, které navrhuje vyloučit z výkonu rozhodnutí.


Poslední den lhůty, kdy bylo možno doplnit dovolání o důvody, z jakých se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, však bylo pondělí 3. 4. 2006 (§ 240 odst. 1, věta první, § 241b odst. 3, věta druhá, § 243c odst. 1, § 57 odst. 2 o.s.ř.).


Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).


Nejvyšší soud proto vadné dovolání odmítl (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalovanému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. dubna 2007


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu