20 Cdo 1517/2009
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 1517/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Hlavního města Prahy , se sídlem Mariánské nám. 2, proti povinnému J. R. , zastoupenému JUDr. Danou Janovskou, advokátkou se sídlem v Praze, Vodičkova 736/17, pro 1.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 92/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 5. 11. 2008, č. j. 25 Co 423/2008-16, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 17. 1. 2008, č. j. 73 Nc 92/2008-4, jímž obvodní soud nařídil exekuci. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul blok na pokutu na místě nezaplacenou je formálně vykonatelný, jelikož jeho převzetí povinný potvrdil čitelným podpisem. Identifikační údaje (číslo občanského průkazu a řidičského průkazu) uvedené na části B bloku odpovídají údajům identifikujícím povinného, tyto doklady mu nebyly odcizeny a povinný je měl a má k dispozici. Žádné důkazy ke svému odvolacímu tvrzení, že podpis na bloku není jeho, povinný nenabídl.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž vysvětluje, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinný namítá, že odvolací soud neúplně zjistil skutkový stav věci ; blok na pokutu totiž nepřevzal on, ale osoba jiná. Odvolací soud měl podle jeho názoru nařídit jednání, při němž ho měl vyzvat k navržení důkazů a poučit jej o následcích nesplnění této povinnosti.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž (vyjma případu o který však v souzené věci nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržené rozhodnutí o uložení blokové pokuty v blokovém řízení povinný převzal. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul skutečně doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí nepřevzal.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností převzetí exekučního titulu), však jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou. Totéž pak platí ohledně vady řízení spočívající v nedostatku poučení ze strany soudu o jeho povinnosti nabídnout ke svým tvrzením důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu