20 Cdo 1508/98
Datum rozhodnutí: 27.09.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1508/98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. V. proti povinné H. Š., prodejem nemovitostí, k vymožení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 E 1405/94, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.1998, č.j. 8 Co 111/98 63, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí se ohledně pozemku p.č. 364 zahrady v katastrálním území N. B. včetně porostů, terénních úprav a oplocení za nepřípustný neprohlašuje a výkon rozhodnutí se v této části nezastavuje.

Soud prvního stupně vycházel ve prospěch opačného závěru z toho, že tato parcela podle snímku pozemkové mapy a fotografií, pořízených znalcem při místním šetření patří účelově" k další parcele p.č. 363 zastavěné ploše (dohromady tvoří jeden celek a jako s celkem je nutno s nimi nakládat"), a dům čp. 97 na ní postavený obklopuje bezprostředně ze tří stran"; v důsledku toho měl za to, že prodejem pozemku p.č. 364 by se vytvořila komplikovaná situace s reálnou možností budoucích právních sporů" mezi vlastníky dotčených nemovitostí.

Oproti němu odvolací soud dospěl k závěru, že tyto okolnosti důvod zastavení výkonu podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. nezakládají. Spory mezi vlastníky sousedních pozemků jsou v praxi poměrně časté", uvedl odvolací soud, a na jejich řešení občanský zákoník pamatuje, jmenovitě v ustanovení § 127. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti by proto kupř. nebyl vyloučen ani ohledně stavebního pozemku, na kterém stojí obytný dům.

Ze včasného dovolání povinné (při jeho podání zastoupené advokátem) se podává, že (zřejmě omylem okresnímu soudu) vytýká, že bylo rozhodováno toliko na základě písemných podkladů, nebylo provedeno šetření na místě samém, a opomenuty zůstaly i další důkazní prostředky (které označila). Tím nastal stav, že zde bude neustále konfliktní situace a nemožnost obou stran realizovat vlastnická práva, a ve smyslu § 3 občanského zákoníku bude výkon práv a povinností navrhovatele zasahovat do práv a oprávněných zájmů odpůrkyně".

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně. Dovolatelka jím kromě námitky z neúplnosti skutkových zjištění (viz. dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.) uplatnila též posuzováno z obsahového hlediska dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Pro rozhodnutí o dovolání je určující, zda je správný právní názor odvolacího soudu, že ani komplikovaná situace s reálnou možností budoucích právních sporů", jež by provedením výkonu mohla nastat, není důvodem zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Je-li názor odvolacího soudu správný, je logicky bezpředmětné zabývat se skutkovými námitkami dovolatelky, protože ani v případě, že byly oprávněné, by nemohly zvrátit stávající výsledek sporu.

Dovolání není důvodné.

Důvody zastavení výkonu rozhodnutí vypočítává ustanovení § 268 odst. 1 o.s.ř.; pod písmeny a/ až g/ uvádí důvody relativně konkrétní, pod písmenem h/ důvod formulovaný všeobecně, jehož účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, jež pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat resp. podrobit konkrétnímu popisu.

Ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., podle kterého výkon bude zastaven, jestliže byl soudem prohlášen za nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, je ustanovením s relativně neurčitou hypotézou. Pravidlem výkladu takové normy je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (kupř. demonstrativním výčtem nebo stanovením obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; přitom výklad normy, kterou v konkrétní věci podal soud (a tím i jeho právní posouzení věci), je možné mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že to určení hypotézy, k němuž dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát.

Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě výkon rozhodnutí prohlásit za nepřípustný, se typicky spojují s vadami exekučního titulu (pokud nezpůsobují jeho /materiální/ nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu podle § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), s pochybeními při nařízení výkonu (kupř. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. § 303 a násl. o.s.ř.), s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (kupř. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle § 345 a násl. o.s.ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle § 340 a násl. o.s.ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že - srov. § 264 odst. 1 o.s.ř. - se další výkon stane nevhodným).

Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení výkonu) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí (jakožto procesní institut) vybudován (srov. § 268 odst. 1 písm. a/, b/, c/, d/ a f/ o.s.ř.) anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§ 261 o.s.ř.), totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu (srov. § 268 odst. 1 písm. e/ a g/ o.s.ř.). Z toho, že se žádá, aby výkon byl prohlášen za nepřípustný, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzívně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo.

Z pohledu těchto zásad je tvrzení dovolatelky, že provedením nařízeného výkonu ohledně kritické parcely p.č. 364 by vznikla konfliktní situace" a nemožnost obou stran realizovat vlastnická práva" resp. že by oprávněný zasahoval do jejích práv a oprávněných zájmů ve smyslu § 3 občanského zákoníku", zjevně nepřípadné. I kdyby taková situace nastala, pro otázku, zda má být výkon rozhodnutí zastaven či nikoli, žádný význam mít nemůže. S procesními principy, jež ovládají řízení o výkon, souvislost nemá (a dovolatelka ji ani nenamítá), a účelu výkonu se rovněž neprotiví; takovým účelem není, jak se dovolatelka mylně domnívá, ani ochrana jejích zájmů ani bezporuchové uspořádání jejích vlastnických poměrů, ale nucené splnění dluhu, který dobrovolně neuhradila. Že by tomuto účelu (ve výše uvedeném smyslu) provedení výkonu rozhodnutí nesloužilo, dovolatelka netvrdí.

Je proto namístě přisvědčit odvolacímu soudu, neboť ztížení poměrů výkonu vlastnického práva" k nemovitostem povinného provedením výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti sousední důvodem pro zastavení výkonu podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. vskutku není. Vymezení hypotézy této normy, z něhož odvolací soud vycházel, měřeno z výše uvedených hledisek, obstojí, stejně jako (negativní) závěr, který na tomto základě vyslovil.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), a ostatní námitky dovolatelky, podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., na správnost napadeného rozhodnutí vliv nemají. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. l a § 142 odst. 1 o.s.ř.; úspěšnému oprávněnému, jemuž by příslušela náhrada, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2000

JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová