20 Cdo 1504/2001
Datum rozhodnutí: 18.10.2001
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1504/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné pojišťovny proti povinnému F. B., srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 E 890/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, č. j. 23 Co 554/2000-35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 20. října 2000, č. j. 2 E 890/2000-26, jímž obvodní soud zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (nebo příjmů ji nahrazujících) k vymožení pohledávky ve výši 234.840,- Kč.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž žádá o připuštění dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci."

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (usnesení soudu první stupně bylo vydáno 20. října 2000), je Nejvyšší soud - ve shodě s posledně citovaným ustanovením - povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen o. s. ř.").

Dovolání bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení oprávněné doručeno 16. března 2001; protože povinnému bylo doručeno 17. března 2001, nabylo tohoto dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo úterý 17. dubna 2001 (ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (osobně - viz otisk razítka obvodního soudu na č. l. 37) až 2. května 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť oprávněná podáním opožděného dovolání jeho odmítnutí zavinila a povinnému, jenž by jinak právo na jejich náhradu měl, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu