20 Cdo 1495/2006
Datum rozhodnutí: 21.12.2006
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1495/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. a.s., proti povinné J. V., zastoupené advokátem, pro 3.075,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 27 Nc 6131/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2005, č.j. 10 Co 1501/2005-25, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 5. 2005, č.j. 27 Nc 6131/2005-9a, jímž okresní soud nařídil podle platebního výměru H. z. z. p. v likvidaci se sídlem v T., Masarykova 915/31 ze dne 14. 12. 1998, č.j. 910408/98, k uspokojení pohledávky oprávněné 3.075,- Kč a pro náklady exekuce na majetek povinné exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že byly splněny formální i materiální podmínky pro nařízení exekuc a oprávněná náležitým způsobem prokázala, že na ní přešlo právo vyplývající z předloženého exekučního titulu.


V dovolání jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Nařízení exekuce shledává v rozporu s čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., dále jen Ústavy České republiky , podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, a poukazuje na to, že platební výměr, který je podkladem pro exekuci, fyzicky nepřevzala (a tedy nevěděla o jeho existenci) a dále, že platební výměr nebyl vydán po právu, neboť v rozhodném období byla prokazatelně v zaměstnaneckém poměru a pojištění měl platit její zaměstnavatel . Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně.


Dovolání není přípustné.





Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.





Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud je pak ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení.


Dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti k exekuci navrženého platebního výměru, když namítá, že exekuce podle titulu, který fyzicky nepřevzala a o jehož existenci tedy nevěděla , je v rozporu s ústavně zakotveným právem na soudní ochranu práv. O otázku zásadního právního významu však nejde, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 513/99). Dovolatelka přehlíží ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění do 30. 6. 2000, podle něhož, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej vhodným způsobem uvědomí, že písemnost přijde znovu doručit ve stanovený den a hodinu. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, doručovatel uloží písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Není tedy porušením práva na soudní ochranu, jestliže se účastník nedozvěděl o titulu, který byl proti němu vydán, za předpokladu, že byly splněny podmínky pro jeho náhradní doručení. Ty ostatně dovolatelka nezpochybňuje.


Založit přípustnost dovolání není způsobilá ani námitka věcné nesprávnosti k exekuci navrženého titulu. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s konstantní judikaturou, podle které soud při nařízení exekuce není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, č.j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62 anebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2005 pod č. 58)


Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. prosince 2006


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu