20 Cdo 148/2000
Datum rozhodnutí: 31.10.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 148/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. J. proti žalovanému D. p., akciové společnosti, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Č. p., a. s., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 18/93, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 1999, č.j. 21 Co 68/99, 69/99-169, takto :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 1999, č.j. 21 Co 68/99, 69/99-169, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud shora označeným usnesením zastavil řízení o odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku ze dne 2. dubna 1998, č.j. 20 C 18/93-143 (ve znění opravného usnesení ze dne 18. prosince 1998, č.j. 20 C 18/93-167a), jímž Obvodní soud pro Prahu 4 - vedle výroků zamítajících žalobu v určené výši, zastavujících řízení ve vymezeném rozsahu a výroků o nákladech řízení a soudním poplatku - uložil žalovanému povinnost žalobci zaplatit na bolestném a ztížení společenského uplatnění 6.345,- Kč s příslušenstvím, na náhradě za ztrátu na výdělku 292.105,- Kč s příslušenstvím a platit od dubna 1998 rentu ve výši 5.489,- Kč měsíčně. Odvolací soud uzavřel, že nedoplnil-li vedlejší účastník přes výzvu soudu prvního stupně řádně odvolání o údaj, které výroky rozsudku soudu prvního stupně napadá, nejsou meze, v nichž se přezkumu domáhal, z odvolání ani z jeho doplnění patrné. Protože pro tento nedostatek podání nelze v řízení pokračovat, odvolací soud je podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř."), zastavil.

Vedlejší účastník (za něhož jednal jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním) ve včas podaném dovolání brojí proti závěru odvolacího soudu o neprojednatelnosti odvolání, zdůrazňuje okolnost, že již v podání ze dne 9. června 1998 uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně napadá v celém rozsahu.

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a je i důvodné.

Protože vady uvedené v § 237 odst. 1 o.s.ř., které způsobují tzv. zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu, a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), nebyly v dovolání tvrzeny a nevyplývají ani z obsahu spisu (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), soustředil dovolací soud pozornost na opodstatněnost námitky dovolatele, která po obsahové stránce (argumentem, že odvolání ze dne 9. června 1998 bylo projednatelné) vystihuje důvod uvedený v § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 205 odst. 1 o.s.ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. O odstranění vad odvolání dbá předseda senátu soudu prvního stupně (§ 209 o.s.ř.), a to postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. Není-li vada odvolání přes výzvu odstraněna, ačkoli účastník byl poučen o následcích, a nelze-li pro tento nedostatek v odvolacím řízení pokračovat, odvolací soud je ve smyslu § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. zastaví.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnil závěr, že pro pokračování v odvolacím řízení postačí, jestliže je z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení § 212 odst. 1 o.s.ř. projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. § 212 odst. 3, 4 o.s.ř.). Od závěrů formulovaných shora formulovaných nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v této věci.

Ze spisu se podává, že vedlejší účastník v odvolání ze dne 9. června 1998 (č.l. 152), doručeném soudu prvního stupně dne 12. června 1998, označil rozhodnutí, které odvoláním napadá, uvedením spisové značky, identifikací soudu, jenž rozhodnutí vydal, a datem, kdy rozhodnutí bylo vydáno (vyhlášeno). Současně výslovně uvedl, že podává odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu", z čehož vyplývá, že odvolání směřuje proti všem jeho výrokům (meritorním i akcesorickým) a - v jejich rámci - proti peněžním částkám soudem vyčísleným; tím jednoznačně (bez jakýchkoli pochybností) vymezil po stránce kvantitativní meze, v nichž se přezkumu rozhodnutí domáhal.

Jestliže odvolací soud nepovažoval odvolání za projednatelné pro absenci kvantitativního vymezení jeho rozsahu, pak právní posouzení věci, na němž rozhodnutí spočívá, neobstojí a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn po právu.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.

V Brně 31. října 2000

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová