20 Cdo 146/2017
Datum rozhodnutí: 01.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



20 Cdo 146/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Maty CZ s. r. o. , se sídlem v Brně, Mutěnická č. 4138/11, identifikační číslo osoby 28077814, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 486/57, proti povinné Stav IM, s. r. o. , se sídlem v Brně, Škrochova č. 3625/39, identifikační číslo osoby 26235617, zastoupené Mgr. Jiřím Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská č. 989/51a, pro 16 395 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 1375/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2016, č. j. 20 Co 477/2015-75, takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2016, č. j. 20 Co 477/2015-75, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , odmítl.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka spatřuje přípustnost a důvodnost dovolání v tom, že podle jejího názoru odvolací soud pochybil, když vyhodnotil skutečnosti uváděné dovolatelkou pro zastavení exekuce jako nepřípustné s ohledem na jejich podřazení pod ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., což dále podrobněji rozebírá a uvádí judikaturu Nejvyššího soudu, se kterou má být tento závěr odvolacího soudu v rozporu.
Dovolatelka však přehlíží, že Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako předpoklad jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tak je tomu i v projednávané věci.

Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na řešení otázky, kterou dovolatelka předkládá. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že dovolatelka se opakovaně domáhá zastavení exekuce, přičemž opětovně uvádí identické skutkové okolnosti, které již byly projednány v rámci předchozího řízení o návrhu povinné za částečné zastavení exekuce, jež byl pravomocně zamítnut. V této věci proto již pro tzv. překážku věci pravomocně rozhodnuté nejsou dány podmínky, za nichž by mohl soud znovu věc projednat (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 408/2009, jakož i dalších rozhodnutí v něm citovaných).

Tento závěr pro rozhodnutí odvolacího soudu určující nebyl dovolatelkou zpochybněn. Pouze výslovně nad rámec důvodů svého rozhodnutí odvolací soud připomněl, že skutečnosti, které se týkají případné věcné nesprávnosti exekučního titulu, nemohou být v exekučním řízení již žádným způsobem zhojeny. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání povinných podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 2. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu