20 Cdo 1448/2008
Datum rozhodnutí: 20.01.2010
Dotčené předpisy: § 103 o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř., § 159a odst. 4, 5 o. s. ř., § 167 odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 20 Cdo 1448/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného C., , zastoupeného advokátem , proti povinné MUDr. J. M. , pro 1.757.961,46 Kč s příslušenstvím, prodejem zastavených nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 6689/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2007, č. j. 56 Co 305/2007 - 53, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 17. 5. 2007, č. j. 47 Nc 6689/2006 - 35, jímž Okresní soud v Olomouci exekuční řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 8. 2006, č. j. 50 Nc 5316/2006 - 50, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2007, č. j. 56 Co 43/2007 - 70, byla (mimo jiné) k návrhu oprávněného (s účinky právní moci ke dni 16. 12. 2006) proti povinné pro pohledávku v částce 1.757.961,46 Kč, pro náklady předcházejícího řízení v částce 35.960,- Kč a pro náklady exekuce nařízena exekuce prodejem zastavených nemovitostí, pro katastrální území H. u Katastrálního úřadu pro O. kraj, katastrální pracoviště O., to vše na podkladě vykonatelného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 1. 2000, č. j. 7 Nc 316/99 - 45, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2002, č. j. 12 Co 686/2001 - 124; právním titulem vzniku vymáhané pohledávky (zajištěné zástavním právem k označeným nemovitostem) byla smlouva o úvěru ze dne 10. 8. 1994. V dané věci se stejný oprávněný domáhal nařízení exekuce na podkladě stejného exekučního titulu pro tutéž pohledávku, původně proti neznámým dědicům po MUDr. P. S., zemřelé , přičemž tento návrh upřesnil podáním ze dne 2. 4. 2007, v němž za povinnou označil MUDr. J. M., které bylo v rámci dědického řízení, vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 66 D 299/2006, potvrzeno nabytí dědictví jako jediné dědičce po zůstavitelce. Krajský soud dovodil, že věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 5316/2006 je věcí totožnou s projednávanou věcí s ohledem na totožnost účastníků a totožný předmět řízení na podkladě téhož exekučního titulu, přičemž v prvně označené věci bylo o návrhu oprávněného pravomocně rozhodnuto již ke dni 16. 12. 2006. Projednání dané věci tudíž brání překážka věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 5 ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř.) a soud prvního stupně proto řízení správně podle 52 odst. 1 exekučního řádu, § 103 a § 104 odst. 1, věty první, o. s. ř. zastavil pro nedostatek jedné z podmínek řízení, i když chybně uvedl, že jde o překážku věci zahájené. Odvolací námitku oprávněného, že každá z označených exekucí směřuje k postižení jiné ideální poloviny označených nemovitostí (zástavy) nepovažoval odvolací soud za důvodnou, neboť podle usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 8. 2006, č. j. 50 Nc 5316/2006 - 50, má exekuce postihnout nemovitosti celé, přičemž ani z návrhu oprávněného na její nařízení, který byl k odvolání připojen, nevyplývá, že se domáhal prodeje pouze jedné ideální poloviny nemovitostí .
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním z důvodů uvedených v § 241a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. . Poukazuje na to, že exekučním titulem byla mimo jiné nařízena exekuce pro pohledávku původního zástavního věřitele Č. o. b., (jejímž je právním nástupcem) ve výši 1.757.961,46 Kč prodejem označených nemovitostí v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví zástavních dlužníků MUDr. J. M. a Ing. M. M., že na základě tohoto titulu podal proti jmenovaným návrh na nařízení exekuce, který posléze změnil tak, aby směřoval proti povinné a P. S., která byla namísto Ing. M. M. zapsána na základě rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 26 C 143/2005 v katastru nemovitostí jako podílová spoluvlastnice předmětných nemovitostí co do jedné ideální poloviny. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 8. 2006, č. j. 50 Nc 5316/2006 - 50, byl návrh na nařízení exekuce proti P. S. z důvodu jejího úmrtí zamítnut a současně byla pravomocně nařízena exekuce proti povinné, postihující nemovitosti jako celek, ačkoliv v té době byla jen jejich podílovou spoluvlastnicí v rozsahu jedné ideální poloviny. Poté oprávněný podal u Okresního soudu v Olomouci proti povinné další návrh na nařízení exekuce prodejem jedné ideální poloviny předmětných nemovitostí (který byl pravomocným usnesením tohoto soudu ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 50 Nc 5028/2007, zamítnut z důvodu překážky věci zahájené pod sp. zn. 50 Nc 5316/2006), a návrh na nařízení exekuce prodejem druhé ideální poloviny nemovitostí původně proti neznámým dědicům po zemřelé P. S. v dané věci, který pak změnil tak, aby směřoval proti povinné, která se stala na základě rozhodnutí v dědickém řízení po P. S. vlastnicí druhé poloviny označených nemovitostí. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že nedostatečně zkoumaly hmotněprávní i procesněprávní podstatu návrhu na nařízení exekuce, neboť v řízeních vedených u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 6689/2006 a pod sp. zn. 50 Nc 5316/2006 směřují návrhy na nařízení exekuce v souladu s exekučním titulem k postižení rozdílných ideálních polovin předmětných nemovitostí. Z tohoto důvodu je tudíž nesprávný závěr soudů obou stupňů, že projednání a rozhodnutí dané věci brání ve smyslu § 35 odst. 3 exekučního řádu, resp. § 159a odst. 5 o. s. ř. překážka věci pravomocně rozhodnuté. Protože tímto vadným postupem by došlo k porušení práv a chráněných zájmů oprávněného, navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1, věta první, o. s. ř.).
Podle § 159a odst. 5 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) tedy nastává tehdy, má li být v dalším řízení projednávána stejná věc, o níž již v jiném řízení bylo pravomocně rozhodnuto.
Pojem stejné věci je pro věci výkonu rozhodnutí i pro věci exekuční třeba vykládat se zřetelem ke zvláštnostem těchto řízení; obvyklý obecný náhled právní teorie i soudní praxe na totožnost věci založený na shodě v uplatnění téhož nároku vzešlého ze stejného skutkového stavu věci a týkajícího se týchž osob je třeba ve zvláštních podmínkách vykonávacího (exekučního) řízení přizpůsobit tomu, že zde z pohledu předmětového, tj. skutkového a nárokového, jde nejen o uložené povinnosti a tituly takové povinnosti ukládající, ale i o způsoby, jimiž mají být uložené povinnosti nuceně vymoženy. Z uvedeného vyplývá, že toutéž věcí ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. se pro účely exekučního řízení (vykonávacího řízení) rozumí stejný způsob výkonu (srov. § 258 o. s. ř.) na týž předmět exekuce (výkonu) uplatňovaný mezi týmiž účastníky pro pohledávku (její část) přisouzenou stejným exekučním titulem.
V posuzované věci je exekučním titulem usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 1. 2000, č. j. 7 Nc 316/99 - 45, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 4. 2002, č. j. 12 Co 686/2001 - 124, jímž ve věci zástavního věřitele I. a p. b., proti zástavním dlužníkům MUDr. J. M. a Ing. M. M. byl podle § 151f odst. 1 obč. zák., v tehdy platném znění, nařízen prodej nemovitosti ve vlastnictví zástavních dlužníků, a to pozemku a stavby parc. č. st. 310, číslo popisné 210 zastavěná plocha, objekt bydlení a pozemku parc. č. 384/5 zahrada, tak jak jsou tyto nemovitosti zapsány na listu vlastnictví pro katastrální území H., obec H. a okres O., v podílovém spoluvlastnictví zástavních dlužníků s tím, že podíl každého ze zástavních dlužníků činí jednu ideální polovinu těchto nemovitostí; nařízení prodeje se vztahuje na všechny součásti a příslušenství uvedených nemovitostí .
Jak z obsahu spisu v dané věci vyplývá, v pořadí první návrh na nařízení exekuce prodejem (předmětných) zastavených nemovitostí podle citovaného exekučního titulu podal oprávněný dne 24. 5. 2006 (s doplněním ze dne 3. 7. 2006) proti MUDr. J. M., Ing. M. M. a MUDr. P. S. O tomto návrhu rozhodl Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 8. 2006, č. j. 50 Nc 5316/2006 - 50, tak, že řízení proti Ing. M. M. zastavil, návrh na nařízení exekuce proti povinné MUDr. P. S. (z důvodu její smrti) zamítl a ve vztahu mezi oprávněným a MUDr.J. M. nařídil k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.757.961,46 Kč z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí (jako celku), pro náklady předcházejícího řízení ve výši 35.960,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, Exekutorský úřad v O. Odvolání povinné MUDr. J. M. proti tomuto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2007, č. j. 56 Co 43/2007 - 70, pro opožděnost odmítnuto. Podle zjištění odvolacího soudu nabylo rozhodnutí o nařízení exekuce právní moci dne 16. 12. 2006.
Návrhem ze dne 30. 10. 2006 se oprávněný v dané věci domáhal podle téhož exekučního titulu nařízení exekuce proti neznámým dědicům po MUDr. P. S. k zaplacení částky 1.757.961,46 Kč z výtěžku prodeje předmětných zastavených nemovitostí (jako celku) a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 35.960,- Kč. S ohledem na to, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2007, č. j. 66 D 299/2006 - 4, o dodatečném projednání dědictví po zůstavitelce P. S., bylo její dceři MUDr. J. M. jako jediné dědičce potvrzeno nabytí dědictví k jedné ideální polovině předmětných zastavených nemovitostí, doplnil oprávněný návrh na nařízení exekuce tak, že směřuje proti povinné MUDr. J. M.
Byl-li tudíž návrh na nařízení exekuce prodejem (předmětných) zastavených nemovitostí jako celku podán podle téhož exekučního titulu mezi týmiž účastníky řízení pro tutéž zajištěnou pohledávku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, je právní závěr odvolacího soudu, že jeho projednání brání překážka věci rozsouzené, v důsledku čehož je řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení nutno zastavit, správný.
Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani dovolací námitka oprávněného, jíž soudům obou stupňů vytýká, že nedostatečně zkoumaly hmotněprávní i procesněprávní podstatu návrhu na nařízení exekuce v dané věci, neboť návrhy na nařízení exekuce v řízeních vedených u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 6689/2006 (tedy v dané věci) a pod sp. zn. 50 Nc 5316/2006 směřují v souladu s exekučním titulem k postižení rozdílných ideálních polovin předmětných nemovitostí . Podle § 167 odst. 2 a § 159a odst. 4 o. s. ř. totiž platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného usnesení závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Pro soudy a jiné státní orgány je výrok pravomocného rozhodnutí v jiných než statusových věcech závazný, pokud posuzují mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. Protože oprávněný i povinná byli účastníky řízení v exekuční věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 5316/2006, je vyhovující výrok usnesení tohoto soudu ze dne 22. 8. 2006, č. j. 50 Nc 5316/2006 - 50, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2006, pro soud v tomto řízení závazný (i kdyby byl nesprávný, jak oprávněný v dovolání dovozuje).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné a protože vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a v § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nebyly zjištěny, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle § 243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný na jejich náhradu s ohledem na výsledek tohoto řízení nemá právo a povinné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu