20 Cdo 1446/98
Datum rozhodnutí: 31.10.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1446/98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně F.-T., spol. s r. o., proti žalovanému R. G., o 110.327,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 56/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 1998, č.j. 7 Co 542/98-38, takto :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 1998, č.j. 7 Co 542/98-38, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud ve výroku označeným usnesením odmítl podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 202 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř."), odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 11. září 1997, č.j. 12 C 56/97-19, jímž Okresní soud v Českých Budějovicích uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 110.327,10 Kč s 18 % úrokem od 19. října 1996 do zaplacení.

Předpoklady, s nimiž občanský soudní řád spojuje možnost rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (§ 153b odst. 1, 3), měl odvolací soud za splněny. Z obsahu spisu zejména zjistil, že žalovaný bez omluvy zmeškal první jednání nařízené ve věci na den 11. září 1997, ačkoli mu bylo předvolání k tomuto jednání - jak plyne i z obsahu doručenky na č.l. 16 p.v. - doručeno s dostatečným časovým předstihem" do vlastních rukou; na základě výpovědi poštovní doručovatelky, která žalovanému doručovala i kritickou zásilku, pak odvolací soud vyloučil pravdivost tvrzení žalovaného, že doručenku nepodepsal (a tudíž o nařízeném jednání nevěděl).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (zastoupený advokátkou) včasným dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. Namítá, že o odvolacím jednání, na němž odvolací soud bez jeho účasti vyslechl poštovní doručovatelku (jejíž výpověď považuje za účelovou a nepravdivou"), nebyl vyrozuměn (obsílka k tomuto jednání mu nebyla doručena).

Dovolání je přípustné (a důvodné) již podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.

Argumentem, že odvolací soud při jednání nařízeném na den 24. dubna 1998, jehož se žalovaný neúčastnil, neboť o něm nebyl vyrozuměn, vyslechl - ke způsobu převzetí zásilky obsahující předvolání k prvnímu jednání o věci samé před soudem prvního stupně - jako svědkyni poštovní doručovatelku J. K., vystihl dovolatel námitku podřaditelnou ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami stanovenými v odstavci druhém cit. ustanovení), jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu v průběhu řízení, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád poskytuje, přičemž pro přípustnost dovolání není rozhodující, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. srpna 1992, sp. zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3-4/1993, pod číslem 25). O vadu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. K procesním právům přiznaným občanským soudním řádem účastníku řízení patří právo přednést (doplňovat) své návrhy, vyjádřit se k rozhodným skutečnostem, k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům, právo označit důkazní prostředky, právo se souhlasem předsedy senátu dávat v rámci výslechu otázky svědkům a účastníkům a právo shrnout na závěr jednání své návrhy, vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 pod č. 2/1993 Sb. /dále jen Listina"/, § 118 odst. 1, 3, § 123, § 126 odst. 3, § 131 odst. 2, § 215 o.s.ř.).

K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.). Výjimky z této zásady - kdy jednání není třeba nařizovat - stanoví § 214 odst. 2 o.s.ř.; jednou z nich je situace, kdy odvolání směřuje proti rozsudku pro zmeškání (§ 214 odst. 2 písm. h/ o.s.ř.). Současně ovšem ustanovení § 122 odst. 1 o.s.ř., které je použitelné i pro odvolací řízení (§ 211 o.s.ř.), přikazuje soudu dokazování provádět zásadně (s výjimkami vyjmenovanými v odstavci druhém) při jednání (tzv. zásada přímosti).

Protože ustanovení § 214 odst. 2 písm. h/ o.s.ř. nemůže znamenat výjimku ze zásady, podle níž dokazování provádí (zpravidla) soud, který o věci rozhoduje, a to při jednání, přichází postup podle uvedeného ustanovení, tj. projednání odvolání při absenci jednání, v úvahu jen tehdy, když odvolací soud sám neprovádí dokazování (srov. shodně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 1994, sp. zn. 5 Cdo 19/94, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1995, pod číslem 51). Jestliže ke zjištění okolností podstatných pro rozhodnutí o odvolání odvolací soud přistoupí sám k dokazování, musí nařídit jednání, ke kterému je nezbytné předvolat účastníky řízení (§ 115 odst. 1, § 211 o.s.ř.). Procesní práva účastníků připínající se k procesu dokazování musí být zajištěna i tehdy, když - na základě pokynu odvolacího soudu - provádí dokazování mimo jednání soud prvního stupně nebo soud dožádaný, popřípadě provádí-li dokazování mimo jednání předseda senátu z pověření senátu; účastníci totiž mají právo být přítomni i u takto prováděného dokazování (srov. § 122 odst. 2, § 213 odst. 2 , větu druhou, o.s.ř.).

V dané věci se z obsahu spisu podává, že odvolací soud nařídil jednání na den 24. dubna 1998; k jednání - podle referátu na č.l. 35 p.v. - předvolal zástupce žalobce, žalovaného a svědkyni J. K. V protokolu o jednání před odvolacím soudem poznamenal, že žalovaný - přestože má vykázáno doručení předvolání - přítomen není. Při jednání - v nepřítomnosti žalovaného - vyslechl svědkyni k jeho námitce, že zásilku obsahující předvolání k prvnímu jednání ve věci před soudem prvního stupně proti podpisu na doručence nepřevzal (§ 126, § 211 o.s.ř.). Přestože odvolací soud v protokolu o jednání u žalovaného poznamenal doručení vykázáno", nelze z obsahu spisu dospět ke zjištění, že předvolání k odvolacímu jednání bylo žalovanému skutečně soudem nařízeným postupem podle § 46 odst. 1 nebo 2 o.s.ř. doručeno, neboť doklad o doručení (doručenka) ve spisu chybí.

Lze uzavřít, že dokazováním provedeným sice při jednání, ovšem za neúčasti žalovaného, který (podle obsahu spisu) nebyl předvolán, upřel odvolací soud dovolateli právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a k provedenému důkazu svědeckou výpovědí (čl. 38 odst. 2 Listiny, § 123, § 211 o.s.ř.) a právo klást svědkyni - se souhlasem předsedy senátu - doplňující otázky (§ 126 odst. 3, § 211 o.s.ř.); tímto postupem byla žalovanému ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2, 5 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 2, věta třetí, o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně 31. října 2000

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová