20 Cdo 143/99
Datum rozhodnutí: 29.06.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 143/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. o. s. proti žalovaným 1/ Fotbalovému oddílu S. J. a 2/ Č. s. t. v., o uzavření dohody o navrácení majetkových práv a vydání věci, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 C 151/92, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.10.1998, č.j. 18 Co 205/98-117, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž (poté, co jeho předchozí rozsudek, jakož i potvrzující rozsudek odvolacího soudu, zrušil soud dovolací) o žalobě vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodl tak, že prvnímu žalovanému uložil povinnost uzavřít se žalobkyní dohodu o navrácení majetkových práv k označeným nemovitostem a tyto nemovitosti žalobkyni vydat, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a prvnímu žalovanému uložil i povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč (zamítavý výrok proti druhému žalovanému nebyl odvoláním dotčen).

První žalovaný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.; nesprávnost právního posouzení věci spatřuje v posouzení otázky pasivní věcné legitimace, a má za to, že mu nesvědčí.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo jakožto nedůvodné zamítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o rozsudek v ustanoveních § 237, § 238 a § 239 o.s.ř. - připouští.



Z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 dovolání přípustné není, jelikož existence zde uvedených vad řízení, jež zakládá přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelem tvrzena nebyla a z obsahu spisu neplyne.

Též z § 238 odst. 1 písm. a/ přípustnost dovolání nevyplývá, neboť rozsudek odvolacího soudu není měnícím nýbrž potvrzujícím, a ustanovení § 239 odst. 1, 2 (jež se týká potvrzujících rozsudků) není k založení přípustnosti dovolání použitelné proto, že odvolací soud přípustnost dovolání zvláštním výrokem nevyslovil, resp. není zde návrhu účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.

Dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., na který dovolatel odkazoval, přesvědčen o opaku.

Podle § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Soud prvního stupně v dané věci (proti prvnímu žalovanému resp. jeho předchůdci) rozhodoval třikrát; v pořadí prvním rozsudkem žalobu zamítl, druhým řízení o ní zastavil, a posléze žalobě vyhověl. Procesní prostor pro třetí rozhodnutí vytvořil soud dovolací, který předchozí rozhodnutí (spolu s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu) zrušil.

Zrušující rozhodnutí, se zřetelem k němuž soud prvního stupně rozhodl oproti předchozím rozhodnutím odlišně (prvnímu žalovanému nepříznivě), tedy nevydal soud odvolací ale dovolací; přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, byť jím soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem jiného soudu, jestliže jím byl soud dovolací (§ 243b odst. 2, věta druhá, o.s.ř.), však z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř zjevně neplyne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.6.1998, sp. zn. 23 Cdo 1075/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 147/98). Připustit opak by znamenalo vystavit dovolacímu přezkumu právní názor dovolacího soudu, neboť právě ten soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, zavazoval (§ 243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.), a diformita rozhodnutí dvou instancí coby důvod pro přezkum instancí třetí se logicky uplatnit nemůže.

Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalobkyni, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.



Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2000

JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková