20 Cdo 1425/2006
Datum rozhodnutí: 27.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1425/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky F. ú. pro P. 10, proti povinnému M. P., za účasti jeho manželky D. P., obou zastoupených advokátem, pro částku 122.722.142,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 32 E 2546/2004, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. 11. 2005 č.j. 16 Co 382/2005-74, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :





Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 17. 12. 2004, č. j. 32 E 2546/2004-20, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (výkazu nedoplatků z 26. 7. 2004, č.j. 238/450/04/010524/7167, sestaveného F. ú. v P. 10 na základě vykonatelného platebního výměru z 19. 2. 1996, č.j. 31680/2.1/96/FU-10). Předpoklady pro nařízení exekuce včetně formální vykonatelnosti podkladového platebního výměru měl městský soud za splněny a s odvolací námitkou povinného, že mu platební výměr nebyl doručen, se vypořádal závěrem, že opak byl prokázán nejen fotokopií jím podepsané doručenky (č.l. 34 versa), z níž plyne, že platební výměr dne 22. 2. 1996 převzal, ale i řadou dalších písemností, podání a řádných i mimořádných opravných prostředků, jimiž povinný usiloval o jeho zrušení, a v nichž sám přiznává, kromě jiného již tím, že dovozuje jeho věcnou nesprávnost, případně tím (viz podání z 5. 6. 1996 na č.l. 37), že výslovně uvádí, že odvolání podal dne 4. 3. 1996, tedy ve lhůtě (což nelze vysvětlit jinak než ve lhůtě běžící od doručení platebního výměru), že mu předmětný platební výměr skutečně doručen byl; stejný závěr plyne z návrhu povinného na obnovu správního (daňového) řízení (č.l. 45) a z jeho správní žaloby (č.l. 49), v nichž sám kvalifikuje platební výměr jako pravomocný, jelikož jeho odvolání proti němu bylo jako opožděné zamítnuto. V žádosti o posečkání daně z 26. 2. 1996 (č.l. 35), tedy 4 dny po doručení výměru povinný dokonce výslovně uvádí, že v zákonné lhůtě podá opravný prostředek .


Na třetí straně svého rozhodnutí pak odvolací soud odkazuje na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 6. 2004, 29 Odo 202/2003), podle níž prostředkem způsobilým zhojit případné nedostatky původního průkazu doručení může být ústní či písemné prohlášení adresáta, že písemnost vskutku převzal. S argumentem povinného, že v důsledku uplatnění fikce podle ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku se stala podílovou spoluvlastnicí nemovitostí, jichž se exekuce týká, jeho manželka, se odvolací soud vypořádal závěrem, že ve fázi nařízení exekuce, kdy soud vychází ze stavu doloženého výpisem z katastru nemovitostí, je tato okolnost nerelevantní, a že manželka povinného má k dispozici obranu prostřednictvím vylučovací žaloby.


V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., povinný a jeho manželka namítají, že řízení bylo stiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřují předně v tom, že soud neprovedl navržené dokazování zejména písmoznaleckým posudkem a zprávou České pošty; provedením těchto důkazů by podle nich musel dospět k závěru, že platební výměr povinnému doručen nebyl, jelikož ten se dne 22. 2. 1996, kdy měla být zásilka převzata, zdržoval na dovolené mimo svůj domov , takže ji doručovatelka předala jeho matce, která ho pouze telefonicky informovala, že zásilka s platebním výměrem přišla na jeho adresu, a nadiktovala mu základní údaje z platebního výměru. Po návratu pak tento platební výměr nemohla nalézt a povinný tak do současnosti jeho originál nemá. Další vadu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolatelé spatřují v tom, že soud s manželkou povinného od samotného počátku řízení nejednal jako s jeho účastnicí, ačkoli jí, podle § 255 odst. 2 o.s.ř. , je.


Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatelé spatřují jednak v právním závěru odvolacího soudu o vykonatelnosti platebního výměru a jednak v jeho názoru, že exekuci bylo možno nařídit prodejem nemovitostí v celém jejich rozsahu, ačkoli odvolacímu soudu muselo být po prokazování provedeném v souladu s ustanovením § 205a o.s.ř. zřejmo, že dotčené nemovitosti jsou v důsledku dopadu fikce podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku již v podílovém spoluvlastnictví manželů.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatelé zpochybnili závěr, že platební výměr, na jehož základě byl sestaven vykonávaný výkaz nedoplatků, je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda platební výměr byl povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatelé vytýkají, že odvolací soud nezjišťoval, zda byl exekuční titul povinnému řádně doručen, a předložili vlastní skutkovou verzi, že mu platební rozkaz doručen nebyl.


I když dovolatelé zpochybnili právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinili tak způsobem neregulérním; svůj závěr o jeho nevykonatelnosti založili na vlastní navíc v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o.s.ř. doplněné o nové skutečnosti skutkové verzi (jež ovšem nemá oporu ve spise, zejména v doručence u č.l. 34 versa, osvědčující skutečnost, že povinný se dne 22. 2. 1996 na tam uvedené adrese, tedy v P. 10 na Slibné ulici č. 3 zdržoval a že zásilku obsahující předmětný platební výměr převzal, jakož ani v dalším obsahu spisu, viz písemnosti uvedené v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí) odlišné od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolateli vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení platebního výměru), však jak již bylo uvedeno důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.


Oporu ve spise nemá ani tvrzení dovolatelů, že manželce povinného nebylo doručeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, jelikož o opaku svědčí doručenka u č.l. 64 versa, z níž plyne, že toto usnesení ze 17. 12. 2004, č. j. 32 E 2546/2004-20, jí bylo doručeno 22. 6. 2005. Tento postup je v souladu s judikaturou (srov. usnesení z 9. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1446/96, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že manžel povinného se stává účastníkem řízení o výkon rozhodnutí, je-li nesporné, nebo alespoň možné, že věci, postihované nařízeným výkonem rozhodnutí, patří do bezpodílového vlastnictví povinného a jeho manžela; Nejvyšší soud také zdůraznil, že manželovo účastenství vzniká dnem, kdy soud výkon rozhodnutí nařídil), nejde tedy jak se mylně domnívají dovolatelé o vadu řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.


V rozporu s ustálenou judikaturou (srov. níže citované usnesení publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4), není ani závěr odvolacího soudu, že měly-li soudy výpisy z katastru nemovitostí ze 4. 8. 2004 (č.l. 16) a z 20. 1. 2005 (č.l. 56), tedy veřejnými listinami, osvědčeno, že nemovitosti byly ke dni zahájení vykonávacího řízení (§ 335a odst. 1 o.s.ř.) ve společném jmění povinného a jeho manželky, bylo možno výkon rozhodnutí nařídit i přes námitku fikce zakotvené v ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku, odůvodněnou rozsudkem o zrušení tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů a (neověřeným) potvrzením, že společný majetek nebyl vypořádán (kteréžto důkazy, jak plyne z protokolu o odvolacím jednání na č.l. 72, městský soud ani neprovedl). V odůvodnění svého publikovaného usnesení ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, Nejvyšší soud na str. 16/46 vysvětlil, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud z hlediska jeho věcného posouzení zkoumá pouze to, zda rozhodnutí, případně jiný způsobilý titul, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální i materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v rozsahu postačujícím k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a konečně zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný.


Z uvedených pro nařízení exekuce jedině relevantních kritérií tak plyne, že manželka povinného, má-li za to, že je podílovou spoluvlastnicí exekucí postižených nemovitostí, může své právo ke spoluvlastnickým podílům na nich uplatnit pouze prostřednictvím excindační žaloby, tedy v nalézacím řízení. V souvislosti s námitkou dovolatelů, že soud nejednal s manželkou povinného (jíž tak dokonce podle dovolatelů odňal možnost jednat před soudem), ač ta je účastnicí řízení podle § 255 odst. 2 o.s.ř. (jež ovšem zakládá účastenství manžela v exekučním řízení pouze pro případy postižení majetkových hodnot či práv patřících do společného jmění manželů), nelze nevidět vnitřní rozpornost argumentace dovolatelů, kteří tak tvrdí, že postižený majetek je ve společném jmění manželů, a současně, že je v jejich podílovém spoluvlastnictví.


Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. dubna 2007


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.


předseda senátu