20 Cdo 1424/2007
0
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1424/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné R. P. G. B., s. r. o., proti povinnému J. R., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 Nc 10153/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2005, č.j. 9 Co 579/2005-184, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 1. 2005, č.j. 91 Nc 10153/2002-142, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vyklizením bytu, nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2004, č.j. 91 Nc 10153/2002-104. Dospěl k závěru, že právo oprávněné na vyklizení označeného bytu povinným, vyplývající z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 1983, sp. zn. 27 C 207/82 vázané na zajištění náhradního bytu nebylo promlčeno.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. V něm namítal nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřoval v závěru odvolacího soudu, že právo na vyklizení bytu, jež bylo přisouzeno oprávněné podkladovým rozhodnutím a jež je vázáno na zajištění náhradního bytu, není promlčeno. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o.s.ř. je sice dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce (§ 52 odst. 1 a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), avšak nikoli bez dalšího, nýbrž jen za podmínek vyložených § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Podle něho je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Námitka existencí vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (i kdyby existovala), se ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. může uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné, a sama o sobě je pro založení přípustnosti dovolání bezcenná.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Ačkoli povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. V občanském soudním řízení se ochrana vlastnictví spočívající ve vydání nemovité věci uplatňuje žalobou o její vyklizení. Tomu odpovídá způsob výkonu rozhodnutí vyplývající z § 340 a násl. o.s.ř. To však nemění nic na tom, že základ vymáhaného nároku má původ ve vlastnickém právu. Podle § 100 odst. 2, věty první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ) promlčují se všechna práva majetková s vyjímkou práva vlastnického. K promlčení práva by nemohlo dojít, i kdyby vymáhané právo podléhalo režimu § 110 obč. zák. Podkladové rozhodnutí se stalo formálně vykonatelným až uplynutím lhůty k plnění, která běží ode dne zajištění bytové náhrady (§ 160 odst. 3 o.s.ř.). Bytová náhrada (právně a fakticky volná) byla pro povinného zajištěna dne 12. 9. 2002. K vyklizení bytu mu byla podkladovým rozhodnutím stanovena 15 denní lhůta. Návrh na nařízení exekuce byl podán dne 27. 11. 2002. Desetiletá lhůta stanovená v § 110 odst. 1 obč. zák. běžící ode dne, kdy mělo být podle podkladového rozhodnutí plněno, tak nestihla uplynout. Závěr odvolacího soudu, že vymáhané právo není promlčeno, je nezpochybnitelný.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2007

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu