20 Cdo 1407/2009
Datum rozhodnutí: 21.02.2011
Dotčené předpisy: § 16 předpisu č. 137/2001Sb., § 17 předpisu č. 137/2001Sb., § 299 o. s. ř. ve znění do 31.12.2006, § 292 o. s. ř.




20 Cdo 1407/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce P. K. , zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 1707/33, proti žalované České republice Ministerstvu vnitra České republiky , se sídlem v Praze 7, Holešovice, Nad Štolou 936/3, o 80 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 58/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2008, č. j. 11 Co 188/2008-34, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 30. 1. 2008, č. j. 30 C 58/2007-20, kterým obvodní soud zamítl žalobu o zaplacení 80 000,- Kč s vyčíslenými úroky z prodlení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; městský soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu o tom, že proti povinnému R. Z. byla nařízena exekuce ve prospěch žalobce, vedená u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 50 Nc 834/2005, při níž soudní exekutor Exekutorského úřadu Frýdek-Místek Mgr. Jan Raich vydal 1. 8. 2006 pod č. j. 73 Ex 57/05-18 exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů, kde jako plátce mzdy označil žalovanou, protože povinný pobírá jako chráněná osoba finanční prostředky podle § 16 a 17 zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 137/2001 Sb. ). Žalovaná však uvedla, že povinný jako jejich zaměstnanec neprochází příslušnou evidencí a odmítla ve prospěch oprávněného (žalobce) srážky provést. Odvolací soud uzavřel, že finanční prostředky vyplácené povinnému R. Z. podle zákona č. 137/2001 Sb. nejsou příjmy ve smyslu § 299 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ). Uvedl, že tyto prostředky slouží pro účely zvláštní ochrany a pomoci, jsou vyňaty z režimu právních předpisů upravujících nakládání s finančními prostředky státu, včetně daňových, a proto zákon neurčuje jejich výši ani nestanoví právní titul nakládání s nimi.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvádí, že o tom, kdo je plátce mzdy a jaký konkrétní příjem má být postižen, rozhoduje soud (soudní exekutor) ve vykonávacím či exekučním řízení, a nelze o tom rozhodovat v rámci sporného řízení o poddlužnické žalobě. Současně nesouhlasí s názorem, že finanční prostředky vyplácené podle § 16 a § 17 zákona č. 137/2001 Sb. nelze exekucí postihnout. Uvedené příjmy slouží chráněné osobě, která je omezena v běžném životě; lze tak stěží předpokládat, že taková osoba si bude opatřovat prostředky na svou obživu běžným způsobem. Proto takové finanční prostředky nahrazují mzdu či jiné příjmy povinné osoby. Z tohoto důvodu přikládá po právní stránce zásadní význam otázkám, zda v případě, že soudní exekutor v exekučním řízení exekučním příkazem srážkami ze mzdy a jiných příjmů postihne finanční prostředky ve smyslu § 299 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2006, je soud v řízení o poddlužnické žalobě podle § 292 o. s. ř. oprávněn přezkoumávat, zda takto postižené a soudním exekutorem posouzené jiné příjmy jsou jiným příjmem ve smyslu § 299 o. s. ř. , ve znění platném do 31. 12. 2006, či nikoliv, a zda finanční prostředky vyplácené chráněné osobě (povinnému) dle zákona č. 137/2001 Sb. jsou jiným příjmem ve smyslu § 299 o. s. ř. , ve znění platném do 31. 12. 2006 . Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je podle § 237 odst. 1písm. c) a odst. 3 o. s. ř. přípustné, neboť Nejvyšší soud se dosud nezabýval povahou příjmů poskytovaných chráněné osobě podle § 17 zákona č. 137/2001 Sb.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; takové vady však namítány nebyly a z obsahu spisu ani nevyplývají. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež však na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 1 zákona č. 137/2001 Sb. účelem tohoto zákona je upravit poskytování zvláštní ochrany a pomoci svědku a dalším osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, (odst. 1). Podle tohoto zákona se postupuje, jen nelze-li bezpečnost ohrožené osoby zajistit jiným způsobem (odst. 2). Podle tohoto zákona lze zvláštní ochranu a pomoc poskytnout i na žádost příslušného orgánu cizího státu, který rozhoduje o obdobné ochraně osoby podle práva cizího státu, nebo na žádost mezinárodního soudu nebo tribunálu ustanoveného na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a kterou je Česká republika vázána, nebo na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem (odst. 3). Na poskytnutí zvláštní ochrany a pomoci podle tohoto zákona není právní nárok (odst. 4).

Podle § 16 zákona č. 137/2001 Sb. se zvláštními finančními prostředky rozumí vyčleněné finanční prostředky, které jsou používány k úhradě některých výdajů v souvislosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci. Na nakládání se zvláštními finančními prostředky se nevztahují právní předpisy upravující hospodaření s peněžními prostředky státu (odst. 1). Policista nakládající se zvláštními finančními prostředky je povinen s nimi nakládat hospodárně a řádně v souladu s účelem, na který byly poskytnuty (odst. 2). Pravidla pro nakládání se zvláštními finančními prostředky stanoví na návrh policejního prezidenta ministr (odst. 3).

Podle § 17 zákona č. 137/2001 Sb. platí, že jestliže je to pro poskytování zvláštní ochrany a pomoci nezbytné, je policie oprávněna zastupovat chráněnou osobu v rozsahu jejího pověření a poskytnout chráněné osobě finanční prostředky.

Podle § 299 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2006, se ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z pracovní odměny členů družstev a z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci, zejména z důchodu, nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí a z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci (odst. 1). Jde-li o výkon rozhodnutí srážkami z důchodu fyzické osoby, která z tohoto důchodu platí náklady za pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu pobytu a částka rovnající se výši kapesného v takovém ústavu (odst. 2). Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z odměny plynoucí z dohody o pracovní činnosti (odst. 3). Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově. Výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky (odst. 4). Za jiný příjem ve smyslu odstavce 1 nelze považovat odměny za provedení práce podle § 236 zákoníku práce bez ohledu na to, co bylo ujednáno o splatnosti odměny (odst. 5).

Podle § 292 o. s. ř. platí, že jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas, provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.

Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního kolegia ze dne 10. 6. 1965, Cpj 5/65-12 (srov. Nejvyšší soud o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodinněprávních /Sborník stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu/. Vydal Nejvyšší soud ČSSR, SEVT, Praha 1980, str. 345), uvedl, že soud, který rozhoduje o návrhu na nařízení exekuce, nepřezkoumává údaje návrhu o tom, u které organizace má povinný nárok na mzdu o sporných skutečnostech, jako je existence pracovního poměru povinného u označené organizace, popřípadě existence jeho nároku na mzdu vůči této organizaci (stejně jako o existenci jiné peněžité pohledávky povinného při výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 312 o. s. ř.), se nerozhoduje v řízení o nařízení soudního výkonu rozhodnutí. Může k němu dojít v řízení o případné žalobě oprávněného proti plátci mzdy podle ustanovení § 292 o. s. ř., má-li oprávněný za to, že označený plátce mzdy měl srážky provádět, avšak své povinnosti řádně nesplnil.

Ve světle tohoto stanoviska proto nemůže obstát námitka oprávněného, že soud v řízení o poddlužnické žalobě již není oprávněn zkoumat, zda plátce mzdy či jiného příjmu měl srážky provádět. Plátce mzdy je povinen srážky provádět pouze tehdy, vznikne-li povinné osobě nárok na mzdu či jiný příjem ve smyslu § 299 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2006), u něhož je předpokladem, že povinnému nahrazuje mzdu jako odměnu za práci.

Jak vyplývá z § 1 zákona 137/2001 Sb. jeho účelem je zajistit nadstandardní ochranu svědkům a jiným osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením hrozí újma na zdraví či jiné vážné nebezpečí. Zvláštní ochrana a pomoc představuje soubor opatření uvedených v § 3 odst. 1 zákona č. 137/2001 Sb. K úhradě některých výdajů v souvislosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci slouží zvláštní finanční prostředky ve smyslu § 16 zákona č. 137/2001 Sb. Policie je současně oprávněna podle § 17 zákona č. 137/2001 Sb. poskytnout chráněné osobě finanční prostředky, jsou-li nezbytné pro poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Zákon jejich výši nestanoví, záleží na konkrétním účelu, ke kterému mají být použity.

Z povahy těchto finančních prostředků je tedy zřejmé, že nepředstavují jiný příjem ve smyslu § 299 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2006, jímž je míněn příjem ve smyslu pracovněprávních či sociálněprávních předpisů.

Lze uzavřít, že žalovaná žádnou povinnost neporušila, odmítla-li ve prospěch oprávněného (žalobce) podle exekučního příkazu k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů provést srážky z finančních prostředků, jež povinný pobírá jako chráněná osoba podle § 16 a 17 zákona č. 137/2001 Sb.

Protože závěr odvolacího soudu je správný, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, podle obsahu spisu nevznikly. Dovolací soud tedy rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2011 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu