20 Cdo 1404/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1404/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny ČR, Okresní pojišťovny v Š., zastoupené advokátkou, proti povinnému L. M. T., s.r.o., pro 8.334,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 2677/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2004, č.j. 40 Co 23/2004-14, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 7. 2003, č.j. E 2677/2003-6, kterým okresní soud nařídil podle předloženého platebního výměru oprávněné ze dne 2. 4. 2003, č. 2140300538, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména uzavřel, že pokladové rozhodnutí je vykonatelné (§ 251, § 274 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ). Za nedůvodnou považoval námitku, že osoba, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, není aktivně legitimována, postrádá právní subjektivitu a procesní způsobilost.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním povinný a vytýká, že v návrhu označený účastník oprávněný neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (blíže viz ust. §§ 1 a 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb.), neboť způsob, jak to oprávněný učinil v návrhu ze dne 8. 7. 2003, tj. uvedením adres ZP ČR a Okresní pojišťovny Š. vůbec nepostihuje podstatu věci . Namítal, že jde o nedostatek aktivní legitimace na straně oprávněného, resp. způsobilosti být účastníkem exekučního řízení a procesní způsobilosti vůbec . Zpochybnil dále oprávnění ředitele Okresní pojišťovny Š. jednat jménem ZP ČR, aniž je k tomu vybaven příslušnou plnou mocí. Dovozuje proto, že řízení před odvolacím soudem má i nadále vady a došlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz § 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).

Povinný, byť v dovolání namítá nedostatek aktivní legitimace oprávněné, nedostatek její procesní způsobilosti a způsobilosti být účastnicí řízení, podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) brojí proti jejímu nesprávnému označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (z uvedeného důvodu pak nesprávně směšuje vady podání a nedostatek podmínek řízení). Uvedená argumentace upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněné osoby je podřaditelná důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám však může dovolací soud přihlédnout jen za zde nenaplněného předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o.s.ř.). Totéž platí o dovolatelově námitce, že ředitel Okresní pojišťovny Š. nebyl oprávněn jednat jménem oprávněné.

Jestliže tedy dovolatel posuzováno podle obsahu dovolání nenapadl právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž tvrdil, že oprávněná se v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí označila v rozporu s požadavky zákona a ředitel okresní pojišťovny neměl oprávnění jejím jménem jednat, je třeba dovolání jako nepřípustné odmítnout (§ 243b, odst. 5 věta první § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu