20 Cdo 1386/2004
Datum rozhodnutí: 27.05.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1386/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) J. K., b) D. K., zastoupených advokátem, proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, pro 59.890,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 4385/2002, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 4. 2004, č.j. 29 Co 78/2003-31, ve spojení s doplňujícím usnesení ze dne 10. 5. 2004, č.j. 29 Co 78/2003-40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím (ve spojení s doplňujícím usnesením) krajský soud změnil (ve věci samé) usnesení ze dne 19. 6. 2002, č.j. 45 Nc 4385/2002-7, kterým Okresní soud v Liberci nařídil exekuci, tak, že návrh na její nařízení zamítl (výrok I.), oprávněným uložil povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 2.400,- Kč (výrok II.) a soudnímu exekutoru na nákladech exekuce 6.622,- Kč (výrok III.).

Proti usnesení odvolacího soudu podali oprávnění dovolání, jímž napadli toliko výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.).

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.), dále jen o.s.ř.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému výroku usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jím však rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů není, nehledě k tomu, že nejde o usnesení, jímž by odvolací soud měnil či potvrzoval rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému, který by měl na jejich náhradu právo, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu