20 Cdo 1363/2003
Datum rozhodnutí: 26.05.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1363/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č. p. Z. a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému J. T., zastoupenému advokátkou, pro částku 19.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2163/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 2. prosince 2002, č.j. 10 Co 784/2002-18, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. dubna 2002, č. j. 17 Nc 2163/2002-6, kterým okresní soud nařídil exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen exekuční řád ), jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. E. J.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z poučení, že tento mimořádný opravný prostředek je přípustný, dospěje-li dovolací soud k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Povinný neuvádí (a to ani odkazem na příslušné ustanovení občanského soudního řádu ani jinak), který dovolací důvod uplatňuje, odvolacímu soudu však výslovně vytýká jediné, totiž že pochybil, rozhodl-li o jeho odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, ač mu (právě z odvolání) bylo známo, že v nalézacím řízení dosud nebylo rozhodnuto o jeho dovolání proti rozsudku krajského soudu z 13. 12. 2001, sp. zn. 10 Co 861/2001, jenž je titulem v dané exekuční věci. Kromě toho povinný sděluje, že částka 6.316,- Kč, již má k dispozici po srážce z důchodu, mu nestačí na krytí jeho sociálních potřeb, když je vážně nemocen.

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Tento důvod však v dovolání uplatněn nebyl. Spatřuje-li snad povinný ve skutečnosti, že odvolací soud rozhodl v exekučním řízení, aniž vyčkal rozhodnutí dovolacího soudu v řízení nalézacím, vadu exekučního řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), pak uplatnil dovolací důvod k založení přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý, nehledě na to, že vydání rozhodnutí zde odvolacím soudem v exekučním řízení je v souladu se zásadou, že podání dovolání nemá suspenzivní účinek (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, číslo 6, pod poř. č. 50). Sdělení povinného o jeho nepříznivé sociální situaci není uplatněním dovolacího důvodu.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) jako nepřípustné podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu