20 Cdo 1343/2007
Datum rozhodnutí: 26.01.2009
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 130 odst. 2 písm. c) předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 1343/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného h. m. P. proti povinnému P. Š., zastoupenému advokátkou, pro 1.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 16608/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2005, č.j. 58 Co 63/2005-23, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 5. 2004, č.j. 13 Nc 16608/2004-4, jímž obvodní soud nařídil podle pokutového bloku Městské policie h. m. P. ze dne 12. 8. 2003, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. H., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) za splněny. Uzavřel, že podkladový blok na pokutu na místě nezaplacenou má všechny obsahové i formální náležitosti vyplývající z ustanovení § 85 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, věty druhé, zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 200/1990 Sb. ). Z nečitelnosti podpisu, jímž pachatel přestupku potvrdil převzetí bloku, nelze dovozovat neexistenci exekučního titulu. Námitka povinného, že se dne 12. 8. 2003 dopravního přestupku nedopustil, zůstala podle odvolacího soudu vzhledem k časovým nesrovnalostem v údajích povinného (strážníkem městské policie měl být kontrolován v srpnu 2004, vymáhaná pokuta byla uložena za přestupek ze dne 12. 8. 2003) pouze v rovině tvrzení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním ohlašuje existenci všech tří zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přikládá dovolatel otázce, zda je možné jen na základě tvrzení oprávněného a jím předložených listin, jejichž pravost povinný důkazně v odvolání zpochybňuje, jako správné potvrdit usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci vůči subjektu, který tvrdí a prokazuje, že ve věci není pasivně legitimován, neboť mu žádná bloková pokuta nebyla uložena. Namítá, že v řízení byla porušena jeho procesní práva, napadené rozhodnutí porušuje i článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odvolací soud v rozporu s ustanovením § 120 odst. 2 o.s.ř. nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože povinný v odvolání tvrdil, že exekuční titul ve skutečnosti neexistuje, protože se přestupku nedopustil a blokovou pokutu jako nedůvodnou odmítl, podpisy na oprávněným předložených listinách nejsou jeho. Odvolací soud však tato skutková tvrzení zcela pominul, opomněl logický rozpor mezi tvrzeními oprávněného a povinného, navrhované důkazy neprovedl a bez výhrad akceptoval návrh a tvrzení oprávněného. Protože se zabýval výhradně formálně právní stránkou věci, dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, na nichž založil své rozhodnutí. Vycházel přitom pouze z oprávněným předloženého bloku na pokutu, jenž je navíc místo čitelného podpisu pracovníka orgánu, který pokutu uložil, opatřen jen číslem 0125 a nerozluštitelnou parafou, a dále chybnou doložkou vykonatelnosti (datum 27. 8. 2003 je uvedeno jako den splatnosti i vykonatelnosti). Povinný má za to, že podkladový pokutový blok postrádá hmotně právní základ a existuje v rozporu se skutečným stavem věci, který je pro nařízení exekuce rozhodujícím. Podle dovolatele odvolací soud zredukoval předpoklady pro nařízení exekuce na náležitosti návrhu na nařízení exekuce podle § 38 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb. Vedle toho ještě dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že datum 28. 2. 2005 uvedené na napadeném rozhodnutí jako den jeho vydání, není správné, neboť ještě 20. dubna 2005 jeho právní zástupkyně telefonickým dotazem u městského soudu zjistila, že ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Oprávněné ve vyjádření k dovolání uvedlo, že k exekuci předložilo originál pokutového bloku, který je vykonatelný po stránce formální i materiální. Podpis přestupce může být zkreslený s ohledem na to, že jednání probíhá v terénu, pachatel je pod vlivem emocí a nelze vyloučit ani záměrnou změnu podpisu. Exekuční titul neznehodnocuje to, že při vyznačování doložky vykonatelnosti, s níž tiskopis ministerstva financí ani nepočítá, došlo k písařské chybě. Bloková pokuta je vykonatelná již od okamžiku jejího uložení, tj. od 12. 8. 2003. Navrhlo, aby odvolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu, kterým by rozhodl jinak, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Z uvedeného současně vyplývá, že námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nebo podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) jsou pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, bezcenné.

Výtkou, že se odvolací soud nezabýval odvolací námitkou povinného, že podpis přestupce na pokutovém bloku není jeho podpisem, a důkazy k prokázání tohoto tvrzení nabídnuté neprovedl, jakož i výtkou stran uvedení nesprávného data vydání napadeného rozhodnutí, uplatňuje povinný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Jak však bylo již výše vyloženo, námitky podřaditelné tomuto dovolacímu důvodu (vyjma případu o který zde nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu) jsou k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilé.

Opodstatněná není námitka, že odvolací soud omezil podmínky pro nařízení exekuce na pouhé náležitosti návrhu na nařízení exekuce, neboť není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní. Podle ustálené soudní praxe totiž věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda jde-li o vymožení peněžitého plnění je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

Námitkou, že přestupek, za který je pokuta ukládána, nespáchal, napadá dovolatel věcnou správnost k exekuci navrženého pokutového bloku. Nejvyšší soud však již v mnoha svých rozhodnutích uvedl, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000 pod č. 4). Bezvýznamné jsou proto výhrady neexistence exekučního titulu a nedostatku pasivní věcné legitimace povinného v exekučním řízení, které dovolatel dovozuje právě z namítané věcné nesprávnosti podkladového správního rozhodnutí (bloku na pokutu na místě nezaplacenou).

K výtce, že exekuční titul je opatřen vadnou a nikdy neopravenou doložkou vykonatelnosti, je třeba připomenout, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003, uvedl, že v exekučním řízení nejsou soud prvního stupně a odvolací soud vázány potvrzením o vykonatelnosti; naopak jsou oprávněny posoudit, zda exekuční titul je po formální stránce vykonatelný (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 275 odst. 2 o.s.ř.) . Dovolatel ostatně formální vykonatelnost pokutového bloku nezpochybňuje, vytýká toliko vadu ve vyznačeném potvrzení.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu