20 Cdo 1335/2009
Datum rozhodnutí: 20.12.2010
Dotčené předpisy: předpisu č. 191/1950Sb., § 110 obč. zák.




20 Cdo 1335/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného BOLEY INVEST & FINANCE S. A., se sídlem v Trident Chambers, P. O. Box 146, Road Town, Tortola, Britské Panenské Ostrovy, reg. č. 659569, zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému Z. K. , zastoupenému JUDr. Janem Skřipským Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, pro 4 999 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 Nc 10740/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2009, č. j. 64 Co 477/2008-92, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 9. 2008, č. j. 35 Nc 10740/2006-75, kterým obvodní soud ve výroku I. zamítl návrh povinného na odklad exekuce, nařízené svým usnesením ze dne 9. 5. 2006, č. j. 35 Nc 10740/2006-8, a ve výroku II. zamítl návrh povinného na zastavení téže exekuce. Odvolací soud uzavřel, že oprávněný prokázal způsobem uvedeným v § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., že na něho bylo převedeno právo z exekučního titulu. Námitka promlčení není důvodná, protože vymáhána je pohledávka ze směnečného platebního rozkazu, jejíž promlčení se posuzuje při absenci úpravy v zákoně směnečném a šekovém podle občanského a nikoli obchodního zákoníku, a to bez ohledu na charakter kauzálního závazku.

Povinný dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z § 238a odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen o. s. ř. ), napadl oba výroky v záhlaví označeného rozhodnutí odvolacího soudu. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, a která v projednávané věci byla řešena v rozporu s hmotným právem. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Protože vymáhaný závazek vyplývá ze směnky, vystavené k zajištění pohledávky z úvěru (jenž patří mezi tzv. absolutní obchody), řídí se i promlčení vymáhané pohledávky obchodním zákoníkem (zejm. § 408), podle něhož se promlčí v desetileté lhůtě, která počíná běžet od splatnosti pohledávky (6. 1. 1996) a nikoli od právní moci exekučního titulu (1. 10. 1996), jak shodně dovodily soudy obou stupňů. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný uvedl, že se závěry soudů obou stupňů se ztotožňuje, a že napadené rozhodnutí postrádá zásadní právní význam. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl případně zamítl.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Dovolání proti výroku, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně, že návrh na odklad exekuce se zamítá, není přípustné podle § 239 o. s. ř. proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle § 238 o. s. ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř., upravujícího přípustnost usnesení (kromě věcí konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje. O příklep (písm. e/), rozvrh (písm. f/) ani o povinnosti vydražitele (písm. g/) nejde zcela zjevně. Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť všem případům přípustnosti dovolání, jak jsou uvedeny pod písmeny a), b) a c), je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; usnesení o návrhu na odklad exekuce takovým rozhodnutím není (k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003).

Dovolání proti výroku, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně, že návrh na zastavení exekuce se zamítá, také není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím výrok odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. /). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy právě důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Otázkou běhu promlčecí doby judikované směnečné pohledávky se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009 (na jehož odůvodnění dovolací soud zcela odkazuje), v němž dospěl k závěru, že s ohledem na charakter směnečného závazku (směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku; i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod, vzniká ze směnky specifický /směnečný/ právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod /kauza/ není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá), se otázky promlčení, neupravené zákonem č. 191/1950 Sb., tedy i běh promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy, kterou je občanský zákoník.

Byla-li tedy směnečná pohledávka přiznaná v nalézacím řízení pravomocným rozhodnutím, použije se (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) pro běh promlčení ustanovení § 110 obč. zák., a nikoliv ustanovení § 408 obch. zák. Oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 obč. zák.).

Posoudil-li odvolací soud otázku promlčení vymáhané pohledávky v souladu s citovaným rozhodnutím, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud nepřihlížel k návrhu na změnu oprávněného ve smyslu § 107a o. s. ř. ze dne 21. 5. 2009, neboť toto ustanovení pro řízení u dovolacího soudu neplatí (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu