20 Cdo 1304/2011
Datum rozhodnutí: 02.06.2011
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 o. s. ř., § 238a o. s. ř., § 239 o. s. ř.




20 Cdo 1304/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, adresa pro doručování Krajská pobočka pro hl. m. Prahu, Praha 1, Na Perštýně 6, proti povinné H. H., pro 120.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 Nc 6205/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2005, č. j. 62 Co 362/2005-17, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2005, č. j. 34 Nc 6205/2004-11, jímž obvodní soud podle § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), odmítl jako opožděné odvolání povinné proti svému usnesení ze dne 24. 6. 2004, č. j. 34 Nc 6205/2004-4, o nařízení exekuce na majetek povinné a pověření soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka provedením exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř., nýbrž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu publikované pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11 ročníku 1997 pod číslem 88).

Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto - bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž zkoumal podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) - dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. června 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu