20 Cdo 1279/2004
Datum rozhodnutí: 28.04.2005
Dotčené předpisy: § 267 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1279/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně České republiky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo náměstí 42, proti žalovanému M. M., zastoupenému advokátem, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 116/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 10.3.2004, č.j. 20 Co 46/2004-53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně určil, že se z výkonu rozhodnutí (vedeného pod sp. zn. 1 E 171/99 ve prospěch žalovaného) vylučují nemovitosti, jež označil (budova a pozemek). Podstatu sporu spatřoval v tom, zda na stát na základě ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. přešel vymáhaný závazek ve výkonu rozhodnutí povinného Městského podniku služeb S., s.p., v likvidaci; jelikož se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně, že s nemovitostmi, na které je veden výkon rozhodnutí, nesouvisel, uzavřel, že na stát tento závazek nepřešel, a proto žalobkyně coby třetí osoba odlišná od povinného je aktivně legitimována k vylučovací žalobě podle § 267 odst. 1 o.s.ř.

Ve včasném dovolání žalovaný (zastoupen advokátem) tento závěr zpochybňuje. Zjištěné okolnosti vzniku a obsahu kritického závazku vedou podle jeho názoru k úsudku opačnému, totiž že tento závazek podle § 57 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. na stát přešel. Odvolací soud se nedostatečně vypořádal se skutkovým zjištěním , že poskytnuté peněžní prostředky, resp. jejich část, byly podle výpovědi svědků použity i na zhodnocení předmětného nemovitého majetku, a proto se dovolatel domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci .

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiný) rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu k založení přípustnosti dovolání toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.; případné vady řízení skutkové povahy, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), pak mohou zde být významné jen za předpokladu, že zahrnují podmínku právní otázky zásadního významu (jinak ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. se mohou uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné).

Skutkové výhrady, jež tvoří těžiště argumentace dovolatele, jsou proto v daných souvislostech nevýznamné.

To se zjevně týká i té, jejímž prostřednictvím dovolatel odůvodnil, proč má být napadené rozhodnutí zásadně (právně) významné, jestliže namítá, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal se skutkovými zjištěními, k čemu peněžní prostředky, jež reflektuje vymáhaný závazek, povinný skutečně použil.

Tím dovolatel uplatnil námitky, podřaditelné zde nepoužitelným dovolacím důvodům podle § 241a odst. 2 písm. a/, resp. odst. 3 o.s.ř.

Co do použitelného dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) podává se ze samotného dovolání, že dovolatelem vyjádřená kritika právního posouzení věci vychází z předpokladu existence jiného ( správně zjištěného) skutkového stavu. Nemůže-li se však, jak plyne z předchozího, skutkový základ, jenž byl odvolacím soudem fixován, v sledovaných souvislostech změnit, je zjevné, že tento předpoklad obstát nemůže, pročež pro hodnocení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je bezcenná i ta právní oponentura, která vychází právě z tohoto (jiného) skutkového základu.

Ani hodnocením ostatních námitek, jež se v dovolání naznačují (výklad ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb.), k pozitivnímu závěru o splnění podmínek přípustnosti dovolání dospět nelze. Právní závěry odvolacího soudu jsou soustředěny k zcela jedinečnému skutkovému základu, který prostor pro potřebné zevšeobecnění neotevírá. O existenci (dovoláním dotčené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na rozhodovací činnost soudů vůbec (jak se v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zjevně nejde.

Jelikož z připojeného spisu soudu prvního stupně sp. zn. 1 E 171/99 se podává, že na majetek v exekučním řízení povinného byl prohlášen konkurs, lze očekávat, že nároky účastníků předmětného řízení budou podrobeny zvláštnímu režimu, jenž se prohlášením konkursu zakládá.

Dodává se též, že vzhledem k zásadě, že dovolací soud je vázán dovolacím důvodem se Nejvyšší soud nezabýval jinými podmínkami úspěchu žaloby podle § 267 odst. 1 o.s.ř. (zda žalobkyně má k postiženému majetku právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí); odpovídající otázky totiž dovolatel dovoláním neotevřel.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř dovolání jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1, § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř; žalobkyni, jež by měla na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu