20 Cdo 1266/2010
Datum rozhodnutí: 25.05.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 517 odst. 2 obč. zák., § 1 předpisu č. 142/1994Sb.




20 Cdo 1266/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) M. K. , b) J. K. , obou zastoupených JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, proti povinnému D. P. , zastoupenému Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, pro 112.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 6889/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2009, č. j. 10 Co 182/2009 - 25, takto:

Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 1. 2009, č. j. 15 Nc 6889/2008 - 8, jímž Okresní soud v Klatovech nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 18 Co 141/2008, k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 112.200,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 112.200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 43.520,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku, Exekutorský úřad Klatovy. Námitku povinného, že exekuční titul je v části výroku ohledně příslušenství pohledávky materiálně nevykonatelný z důvodu, že neobsahuje údaj o tom, zda se jedná o úrok denní, měsíční či roční, nepovažoval odvolací soud za opodstatněnou, neboť z odůvodnění exekučního titulu vyplývá, že nalézací soud uložil žalovanému (povinnému) povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 517 obč. zák. a podle vládního nařízení č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1720/2004). Podle tohoto prováděcího předpisu je stanovena výše úroků v případě, že došlo k prvnímu dni prodlení v době od (nesprávně uvedeno pod ) 15. 7. 1994 ve výši platné diskontní sazby platné v den počátku prodlení bez ohledu na případné pozdější změny této sazby; výše úroků z prodlení zjištěná k následujícímu dni poté, co je dlužník povinen platit, zůstává tedy stejná po celou dobu prodlení . Není-li ve výroku exekučního titulu výslovně uvedeno, v jakých intervalech se úroky z prodlení vypočítávají, jedná se o úroky z prodlení ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku. Krajský soud uzavřel, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, a že nelze ani považovat za ingerenci exekučního soudu do nalézacího řízení, pokud je uvedeno, že jde o úrok ve výši 10 % p.a., když jde o vyjádření téhož .

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu v části úroků z prodlení . Má za to, že výrok exekučního titulu ( spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 112.200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení... ) není vykonatelný, neboť úrok z prodlení není blíže specifikován, a není tak zřejmé, zda se jedná o úrok roční, měsíční, týdenní, denní nebo popř. i navázaný na jiný časový úsek. Podle jeho názoru je exekuční titul definován výrokem rozhodnutí a nikoliv odůvodněním a proto soudy obou stupňů pochybily, když výkladem odstraňovaly vady exekučního titulu. Dovolatel stejně jako v odvolání poukazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 k rozhodování soudů ve věcech úroků z prodlení, které podporuje jeho názor, že materiální vykonatelnost rozhodnutí závisí na přesné formulaci výroku rozhodnutí soudem. Poukazuje na to, že vada rozhodnutí nalézacího soudu vznikla z důvodu připuštěné změny petitu žaloby v odvolacím řízení a že neexistuje žádné překlenovací pravidlo pro určení úroku z prodlení jako je např. § 160 o. s. ř. ve vztahu k určení lhůty pro plnění. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Oprávnění v písemném vyjádření k dovolání uvedli, že požadují zákonný úrok z prodlení, který je stanoven nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném v roce 2000, podle kterého je úrok z prodlení stanoven roční procentní sazbou. Navrhli, aby dovolání povinného bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2005, pod poř. č. 47, jehož závěrů, týkajících se poplatku z prodlení, lze užít obdobně, popř. usnesení téhož soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1947/2005, a ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 32 Cdo 1045/2007).

V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že, splnění předpokladů materiální vykonatelnosti musí vyplývat z výroku vykonávaného rozhodnutí, který lze vykládat v souvislosti se záhlavím rozhodnutí (zejména ohledně přesné individualizace oprávněného a povinného) nebo s jeho odůvodněním, jestliže obsah výroku blíže ozřejmuje a je možné
s jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností, s přihlédnutím k povaze věci nebo k předepsanému způsobu exekuce . Bylo-li v daném případě exekučním titulem rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 112.200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení podle § 517 odst. 2 obč. zák., nemůže být pochyb o tom, jaká je jeho výše, neboť je stanovena prováděcím předpisem (ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném do 27. 4. 2005, podle nějž výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu).

Pro úplnost je třeba uvést, že stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 k rozhodování soudů ve věcech úroků z prodlení, požadovaných a přiznávaných ve výši určované podle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění Čl. I nařízení vlády č. 163/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., reagovalo na změny vládního nařízení č. 142/1994 Sb., k nimž došlo s účinností od 28. 4. 2005 vládním nařízením č. 163/2005 Sb. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2010



JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu