20 Cdo 1248/2005
Datum rozhodnutí: 23.11.2005
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1248/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné V. m., a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému M. G., zastoupenému advokátem, pro 149.360,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 6620/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 51 Co 442, 443/2004-42, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím (pod bodem I. výroku) potvrdil městský soud usnesení ze dne 20. 2. 2004, č.j. 19 Nc 6620/2004-6, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil podle svého rozsudku ze dne 1. 7. 1997, sp. zn. 26 C 769/96, exekuci, a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. K. K. Dále odvolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne 3. 6. 2004, č.j. 19 Nc 6620/2004-25, odmítl (pod bodem II. výroku) a povinnému uložil zaplatit oprávněné a exekutorovi náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (pod bodem III. výroku). Odvolací soud dospěl k závěru, že nařízení exekuce nebrání překážka věci zahájené, neboť výkon rozhodnutí vedený u obvodního soudu pod sp. zn. E 2522/97 byl usnesením ze dne 29. 3. 2004 zastaven; zastavena byla i exekuce vedená u obvodního soudu pod sp. zn. 19 Nc 6971/2003. Dále uzavřel, že způsob provedení exekuce není povinnou náležitostí návrhu na její nařízení a že exekuce nebyla nařízena ve prospěch jiného, než kdo je z exekučního titulu oprávněn; odlišné označení oprávněného v usnesení o nařízení exekuce je způsobeno pouze změnou obchodní firmy. Napadení exekučního titulu žalobou pro zmatečnost nařízení exekuce nebrání. Odvolání proti bodu II. výroku odmítl podle § 218 písm. b) o.s.ř.

V podaném dovolání jehož přípustnost (posuzováno podle obsahu) opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) povinný obsáhle líčí průběh tohoto řízení i předchozích řízení vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. E 2522/97 a sp. zn. 19 Nc 6971/2003. Namítá, že jeho manželka nebyla informována o nařízení exekuce, ačkoli exekučním příkazem ze dne 15. 3. 2004 byly postiženy nemovitosti ve společném jmění manželů. Vytýká, že usnesení o nařízení exekuce, návrh na nařízení exekuce a exekuční příkaz byly doručovány přímo jemu, i když ze spisových materiálů vyplývá, že je zastoupen. Usnesení o částečném zastavení exekuce bylo vydáno, ačkoli usnesení o jejím nařízení nebylo ještě v právní moci. Dovolatel opětovně poukazuje na rozpor označení oprávněného v exekučním titulu a v návrhu na nařízení exekuce. Exekuce vedená pod sp. zn. 19 Nc 6971/2003 byla nařízena, ač pro tutéž pohledávku byl již dříve nařízen výkon rozhodnutí pod sp. zn. E 2522/97; v exekučních příkazech byla i tehdy pominuta manželka povinného a nesprávně uveden rok nabytí právní moci exekučního titulu. Povinný odkazuje na usnesení odvolacího soudu sp. zn. 39 Co 308/2003 a má zato, že z něj měl odvolací soud vycházet i v této věci. Zatímco ve věci sp. zn. E 2522/97 byl výkon rozhodnutí zastaven zcela, v této věci byl zastaven jen zčásti. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby bylo dovolání pro nepřípustnost odmítnuto; dovolání považuje za nedůvodné a zmatečné. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí není dán a ani v dovolání se žádné argumenty na podporu tohoto názoru nepodávají.

Dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Protože uplatněným důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Povinný však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí (ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce) má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Správně proto posoudil, že řízení vedená u soudu prvního stupně pod sp. zn. E 2522/97 a 19 Nc 6971/2003, která byla pravomocně skončena, nezakládají vůči tomuto řízení překážku věci zahájené (§ 83 o.s.ř.). Námitkami k průběhu řízení vedených pod výše uvedenými spisovými značkami nepovažuje Nejvyšší soud za nutné se zabývat, neboť jsou ve vztahu k souzené věci bezcenné.

Namítá-li dovolatel, že s jeho manželkou nebylo v řízení jednáno, ačkoli exekuce postihuje majetek ve společném jmění manželů, míří tím na dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. být nemůže. Totéž platí o námitce, že změna obchodní firmy nebyla v návrhu na nařízení exekuce odůvodněna. Vada řízení je vytýkána i námitkou, že písemnosti týkající se nařízení exekuce nebyly doručeny právnímu zástupci povinného. Tato vada může za určitých okolností způsobit zmatečnost uvedenou v § 229 odst. 3 o.s.ř., jež ovšem není dovolacím důvodem vůbec a soud se jí vzhledem k nepřípustnosti dovolání nemůže zabývat ani podle § 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.

Proti výroku II. napadeného usnesení není dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a ani § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Podle § 237 odst. l o.s.ř. dovolání není přípustné rovněž, jelikož napadené usnesení (navíc nemeritorní) ve výroku II. není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.



O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu