20 Cdo 1238/2004
Datum rozhodnutí: 14.10.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1238/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci exekuce oprávněné K., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti povinné E., veřejné obchodní společnosti v likvidaci, zastoupené advokátkou, o nařízení exekuce, pro 179.382.-Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. Nc 2566/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12.ledna 2004, č.j. 12 Co 614/2003-53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soudu potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a pověřil jejím provedením určeného exekutora.

Povinná ve včasném dovolání namítla, že vykonávaný platební rozkaz jí nebyl doručen, neboť ani jeden z jejích společníků nedal nikomu pověření k přebírání písemností (podpis na doručence je nečitelný) a proto se vykonávané rozhodnutí nestalo vykonatelným. Povinná odvolacímu soudu též vyčítá, že tentokráte přehlédl takové vady v postupu prvostupňového soudu, které v případě předcházejícího odvolání vedly ke zrušení jeho rozhodnutí a k vrácení věci. Povinná má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadně významné.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Dovolání proti těmto usnesením není tedy přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno soud I.stupně rozhodl v obou případech shodně nařídil exekuci a jejím provedením byl pověřen určený exekutor - (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Již z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v ust. § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí a o přípustnosti dovolání bezcenné.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Oproti představě dovolatelky však jí uplatněné námitky k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí zásadní význam pro právní stránce vskutku má, vést nemůže. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.

Dovolatelka ve skutečnosti nevede s odvolacím soudem polemiku o to, jaké jsou (právní) podmínky nařízení výkonu rozhodnutí, resp. že takovou podmínkou je existence vykonatelného rozhodnutí, a že k jejímu splnění je nutné, aby vykonávané rozhodnutí bylo povinnému řádně doručeno. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí nikterak neplyne, že odvolací soud zde uvažoval jinak s odkazem na ust. § 40 odst. 1 písm. a/ exekučního řádu činí ze spisu sp.zn. Ro 612/97 Krajského soudu v Plzni závěr o tom, že vykonávané rozhodnutí bylo povinnému řádně doručeno dne 17.3. 1993 ( zjevně míněno 1997) s tím, že doklad o doručení je opatřen razítkem firmy povinné a podpisem přejímajícího. Tvrdí-li dovolatelka, že jí vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno (že bylo doručeno údajně jejímu nepověřenému zaměstnanci), uplatňuje námitku nikoli právní, nýbrž skutkovou, jež přípustné hledisko (dovolací důvod) pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, a tím i, zda dovolání je přípustné, samozřejmě nezakládá. Námitka, že podpis na doručence zásilky určené do vlastních rukou není podpisem zaměstnance skutečně pověřeného převzetím písemnosti ve smyslu § 47 odst. 2 o.s.ř., nejenže není námitkou právní, nýbrž i kdyby skutkový přezkum v daném dovolacím řízení možný byl - není v této podobě ani způsobilou námitkou skutkovou (srov. dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ resp. podle § 241a odst. 3 o.s.ř.).

Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.



Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu