20 Cdo 1237/2012
Datum rozhodnutí: 26.03.2013
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.




20 Cdo 1237/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné SMart Credit s. r. o. , se sídlem v Brně, Zdráhalova 29, identifikační číslo osoby 26884828, proti povinné H. V. , zastoupené Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, s adresou pro doručování Praha 2, Římská 14, pro částku 1,162.401,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 Nc 87/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 16. 11. 2011, č. j. 20 Co 403/2011-479, takto:

Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V pořadí první návrh povinné na zastavení exekuce z 24. 6. 2008 (č.l. 75), odůvodněný s poukazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tvrzením, že exekuce je nepřípustná, jelikož vymáhaná pohledávka nejpozději 30. a 31. 10. 2007 zanikla, že tedy již před vydáním exekučního titulu, platebního rozkazu Krajského soudu v Praze z 22. 11. 2007, pravomocného 14. 12. téhož roku, jímž byla přisouzena oprávněné, již neexistovala, byl usnesením z 22. 7. 2008, č. j. 9 Nc 87/2008-99, ve znění potvrzujícího usnesení krajského soudu z 19. 12. 2008, č. j. 20 Co 514/2008-187, pravomocně ke dni 20. 1. 2009 zamítnut s odůvodněním, že tvrzený zánik vymáhané pohledávky, a tedy její neexistence již před vydáním exekučního titulu, nemůže být způsobilým důvodem k zastavení exekuce, jelikož jde o otázku věcné správnosti vykonávaného titulu, jímž je exekuční soud vázán, a který v exekučním řízení přezkoumávat nelze.

Dne 9. 10. 2008, tedy ještě před skončením odvolacího řízení o jejím předchozím návrhu, podala povinná druhý návrh na zastavení exekuce (č.l. 147), doplněný podáním z 30. 4. 2009 (č.l. 223), tentokrát odůvodněný poukazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. g ) a h) o. s. ř. V něm tvrdí, že měla se společností SYVA group, s. r. o., nyní, od 9.7.2009 v likvidaci (právním předchůdcem nynější oprávněné, jenž jí smlouvami z 24. 4. a 13. 5. 2007 /č.l. 20 až 26/, tedy ještě před zahájením nalézacího řízení /5. 11. 2007/, nyní vymáhanou pohledávku postoupil) uzavřenu kupní smlouvu z 30. 10. 2006 (č.l. 376), na základě níž jí tato společnost jako prodávající měla dodat zboží v celkové ceně 1,162.401,50 Kč, tedy v ceně rovnající se výši nyní vymáhané pohledávky. Protože se tak, a to ani dodatečně po jejích urgencích, nestalo, o čemž svědčí dobropisy (č.l. 52 až 61) vystavené pro ni prodávající společností 30. a 31. 10. 2007, z nichž plyne, že z důvodu nedodání zboží povinná jako kupující nemusí zaplatit ceny vyfakturované za nedodané zboží, podáním ze 6. 10. 2008 (tedy poznamenává Nejvyšší soud po vydání exekučního titulu ve prospěch postupníka a po pravomocném nařízení exekuce i poté, co byť zatím nepravomocně byl její první návrh na zastavení exekuce, odůvodněný nepřípustností podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., zamítnut, a více než rok po počátku prodlení prodávajícího s dodávkou zboží), adresovaným prodávajícímu, tedy postupiteli, od kupní smlouvy odstoupila (č.l. 149 až 150). Z odstoupení od smlouvy pak povinná dovozuje zánik vymáhané pohledávky, nyní narozdíl od prvního návrhu (v němž tvrdila její zánik nejpozději k datům vystavení dobropisů, tedy k 30. a 31. 10. 2007) ke dni doručení odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 8. 10. 2008, tedy po vydání exekučního titulu, má tudíž za splněný požadavek předepsaný ustanovením § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.

Za další důvod k zastavení exekuce, a to podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (byť jiný než uvedený v předchozím návrhu) považuje skutečnost, že oprávněná se v jiném nalézacím řízení, sp. zn. 30 Sm 46/2008, domáhá zaplacení téže pohledávky po prodávajícím, společnosti SYVA group, s. r. o. a jejím jednateli.

Usnesením z 25. 7. 2011, č. j. 9 Nc 87/2008-437, okresní soud (poté, co jeho předchozí zamítavé rozhodnutí z 2. 10. 2009 /č.l. 284/ bylo usnesením krajského soudu z 29. 3. 2010 /č.l. 325/ zrušeno) návrhu na zastavení exekuce vyhověl s odůvodněním, že odstoupením od smlouvy, jež hodnotí jako platný a účinný právní úkon ve smyslu § 345 obch. zák., kupní smlouva po právní moci exekučního titulu zanikla, čímž zanikly i pohledávky povinnou uznané a následně přisouzené exekučním titulem; na tom nemůže nic změnit ani postoupení pohledávky na zaplacení kupní ceny, jelikož odstoupením povinné od kupní smlouvy po právní moci exekučního titulu a zánikem této smlouvy došlo i k zániku práva oprávněné na zaplacení pohledávky přisouzené jí exekučním titulem, a to úplně stejně, jako kdyby k postoupení pohledávky vůbec nedošlo.

Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení exekuce zamítl. Po zjištěních učiněných z vyšetřovacího spisu (povinná podala na jednatele společnosti SYVA group, s. r. o. trestní oznámení pro trestný čin podvodu, případně zpronevěry) a z odůvodnění odporu (pro opožděnost odmítnutého) podaného povinnou proti podkladovému platebnímu rozkazu, v němž tvrzením o nedodání zboží a o vystavení dobropisů namítala neexistenci (před zahájením nalézacího řízení postoupené a později oprávněné jako postupníkovi přisouzené) nyní vymáhané pohledávky, i z obsahu prvního návrhu na zastavení exekuce vzal odvolací soud oproti soudu prvního stupně, podle nějž vymáhaná pohledávka zanikla až odstoupením od smlouvy, tj. 8. 10. 2008 za prokázané, že tato pohledávka zanikla již před vystavením dobropisů z 30. a 31. 10. 2007, tedy před vydáním exekučního titulu, jelikož povinná objednávky zboží, k zaplacení jehož ceny prodávající společnost dne 19. 4. a 2. 5. 2007 vystavila faktury (č.l. 30-39) pro prodlení prodávajícího s dodáním zboží zrušila.

Jak podle odvolacího soudu plyne z obsahu vyšetřovacího spisu, povinná do protokolu dne 21. 8. 2008 výslovně uvedla, že se společností SYVA group, s. r. o. byla dohodnuta fakturace před dodáním zboží, a to prostřednictvím faktoringové společnosti (v tomto řízení oprávněné), na což povinná přistoupila z důvodu prodloužení splatnosti faktur na tři měsíce po jejich vystavení. Bylo dohodnuto, že nebude-li zboží dodáno do 45 dnů od vystavení faktury, bude na ně vystaven dobropis, na základě něhož povinná nebude mít povinnost fakturu uhradit. Když se blížila splatnost předmětných faktur a zboží stále nebylo dodáno, povinná při telefonickém a osobním jednání jednateli společnosti SYVA group, s. r. o. I. V. sdělila, že zboží již neodebere , protože by je již nestihla prodat a tím získat finanční prostředky. Jednatel, ač tím nebyl nadšen, nakonec dne 30. 10. 2007 dobropisy vystavil, čímž povinná považovala svůj dluh za vyřízený a vycházela z toho, že faktury nebude muset zaplatit . Jednatel uvedené společnosti v rámci podávaného vysvětlení do protokolu vyšetřovacího spisu 7. 5. 2008 potvrdil způsob provádění fakturace ještě před dodáním zboží prostřednictvím faktoringové společnosti (oprávněné). Uvedl, že v tomto konkrétním případě bylo vystaveno pět faktur na celkovou částku 1.162.401,50 Kč, že zboží bylo poté připraveno ve skladu, že však povinná jeho dodání oddalovala s odůvodněním, že někteří její odběratelé jí zatím nezaplatili a že nakonec odřekla úplně. Na toto zboží pak byly vystaveny dobropisy, které byly zaslány na vědomí i oprávněné jako postupníkovi. Podle § 159a odst. 1 trestního řádu byla trestní věc proti I. V. odložena s tím, že nejde o podezření z trestného činu a že není namístě věc vyřídit jinak; stížnost povinné proti usnesení vyšetřovatele z 19. 12. 2008 byla pak usnesením obvodního státního zastupitelství z 20. 2. 2009 jako nedůvodná zamítnuta.

S ohledem zejména na tato zjištění učiněná z vyšetřovacího spisu odvolací soud uzavřel, že zrušení objednávek zboží před vystavením dobropisů tvrdila samotná povinná a že tato skutečnost plyne i z její korespondence s jednatelem společnosti SYVA group, s. r. o., (viz dopis ze 17.10.2007 na č.l. 42, jímž povinná asi tři týdny před zahájením nalézacího rozkazního řízení žádá jednatele prodávajícího, aby protože zakázka nebyla v dohodnuté době realizována vystavil dobropisy na uvedené faktury ), z výpovědi jednatele prodávající společnosti ve vyšetřovacím spise, z odůvodnění odporu podaného proti exekučnímu titulu i z obsahu předchozího návrhu na zastavení exekuce z 24. 6. 2008 (č.l. 75), v závěru jehož bodu III. (č.l. 77) povinná výslovně dovodila, že neexistuje-li pohledávka oprávněné , ač přiznaná vykonatelným platebním rozkazem, z důvodu jejího zániku (což nastalo nejpozději dne 30. a 31. 10. 2007 , je exekuce podle ní ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustná. Vzhledem k těmto zjištěním odvolací soud uzavřel, že ke zrušení kupních smluv (zrušení dodávek zboží ze strany povinné, které dodavatel akceptoval) došlo prokazatelně před vystavením dobropisů, tj. před 31. 10. 2007, jelikož ty byly vystaveny až poté, co bylo mezi účastníky kupní smlouvy postaveno najisto, že zboží dodáno nebude. Za této situace je podání ze dne 6. 10. 2008, doručené prodávajícímu 8. 10. téhož roku, jímž povinná písemně odstoupila od smlouvy, neúčinné, neboť již zaniklou smlouvu nelze znovu zrušit a uvedené odstoupení tak nemohlo mít za následek zánik vymáhané pohledávky. Vymáhaná pohledávka tedy zanikla před vydáním exekučního titulu, i v řízení o druhém návrhu na zastavení exekuce se tedy uplatní ustálená judikatura, že k takovému zániku vymáhaného práva přihlédnout nelze, neboť by vlastně šlo o nepřípustný přezkum věcné správnosti exekučního titulu.

V dovolání povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), a že navíc dovodil-li zánik pohledávky oprávněné před vydáním exekučního titulu na základě jakési ústní dohody mezi společností SYVA group, s. r. o. a povinnou usoudil tak nad rámec tvrzení (na jiném místě dovolání uvádí proti tvrzením ) účastníků řízení. Povinná totiž žádnou takovouto dohodu o zrušení závazku neuzavřela, a pokud jde o vystavení dobropisů, jež podle ní nemůže způsobit zánik závazku, to rozhodně nepovažovala za konečné vyřešení situace ze strany společnosti SYVA group, s. r. o. Naopak trvala na dodání zboží, a teprve později, poté, co podáním ze 6. 10. 2008, od kupní smlouvy odstoupila, nemá tedy oporu v provedeném dokazování závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva byla zrušena dohodou. Jestliže odvolací soud odůvodnění této své teze opírá o větu povinné uvedenou do protokolu vyšetřovacího spisu, že dluh vystavením dobropisů považovala za vyřízený , je podle názoru povinné nutno důsledně rozlišovat, zda závazek k úhradě kupní ceny, tedy postupovaná pohledávka, vystavením dobropisů skutečně zanikla. Navíc s ohledem na písemnou formu kupní smlouvy by měla být podle jejího názoru písemná i dohoda o zániku závazku. Odvolací soud naproti tomu, aniž jakkoli zkoumal, kdy a za jakých podmínek mělo dojít k uzavření ústní dohody, pouze takové uzavření smlouvy předpokládá a vlastně jen vyslovuje domněnku, že pokud společnost SYVA group, s. r. o. zboží nedodala a povinná považovala dluh za vyřízený, došlo tím k uzavření dohody o zániku závazku.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu jednak skutkový závěr odvolacího soudu, že vymáhaná pohledávka zanikla před vydáním exekučního titulu, a z něj vyvozený závěr právní o neexistenci důvodu k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., a jednak posouzení případné (ne)důvodnosti dovolací námitky, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), včetně výtky, že odvolací soud dovodil-li zánik pohledávky oprávněné před vydáním exekučního titulu na základě jakési ústní dohody mezi společností SYVA group, s. r. o. a povinnou usoudil tak nad rámec tvrzení účastníků řízení.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i a o takový případ jde v souzené věci práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolatelka předně ač ohlašuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. ve skutečnosti jej neuplatňuje. Soudní praxe i literatura (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1920 s.) jsou zajedno v závěru, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř., protože
- soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,
- soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo,
- v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, případě věrohodnosti logický rozpor,
- nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 - § 135 o. s. ř.
Povinná však žádnou z uvedených námitek (ani žádnou jinou podřaditelnou pod ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.) nevznáší, nýbrž v bodu VI. dovolání výslovně namítá, že závěr odvolacího soudu o zrušení kupní smlouvy dohodou, jejíž uzavření a tedy i existenci ona sama popírá, nemá oporu v provedeném dokazování . Nenapadá-li ovšem prostřednictvím některé z výše uvedených v úvahu přicházejících námitek jednotlivá dílčí skutková zjištění, ale až souhrnný závěr dovozený po zhodnocení důkazů, jimiž soud vzal jednotlivá dílčí skutková zjištění za prokázaná, pak napadá samotné hodnocení důkazů (jejichž výčet uvádí krajský soud v posledním odstavci šesté a prvním odstavci sedmé strany rozhodnutí), jež však žádným z (ustanovením § 241a odst. 2, 3 o. s. ř.) vymezených dovolacích důvodů napadnout nelze (viz shora uvedený komentář tamtéž).

Pokud jde o dovolací námitku nutnosti písemné formy dohody o zrušení písemně uzavřené kupní smlouvy, je argumentace odvolacího soudu ustanovením § 272 odst. 2 obch. zák. a judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 890/2006 (viz první odstavec sedmé strany napadeného rozhodnutí) zcela přiléhavá, dovolací soud tedy na ni odkazuje.

Nedůvodná je rovněž dovolací námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu jde proti tvrzením účastníků . Byla to totiž právě samotná povinná, která v bodě II svého podání z 30. 4. 2009 (č.l. 223), jímž svůj návrh na zastavení exekuce nyní podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. doplnila, výslovně uvedla, že ...poté, co jí bylo oznámeno postoupení pohledávky následně přiznané exekučním titulem, oprávněné oznámila, že jí řádně a včas nebylo dodáno zboží prodávající společností SYVA group, s. r. o., a že tedy kupní cena za zboží hrazena být nemá. Společnost SYVA group, s. r. o. uznala neoprávněnost vystavení faktur, tedy neexistenci nároku na úhradu kupní ceny , a vydala dobropisy na celou částku uvedenou v exekučním titulu, čímž došlo k potvrzení neexistence vymáhané pohledávky , pohledávka původního věřitele postoupená oprávněné se tedy stala nevymahatelnou, byť byla pravomocně přiznána exekučním titulem.

Jestliže tedy spis obsahoval takovéto tvrzení (navíc odpovídající opakovaným tvrzením povinné z předchozího řízení o zastavení exekuce /tehdy podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), jež je s jejím nynějším tvrzením (o zániku vymáhané pohledávky až v důsledku odstoupení od smlouvy, tedy po vydání titulu) v předmětném řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v rozporu, mohl soud řečeno dikcí ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. provádět důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, vyplývající z obsahu spisu , nutné k odstranění rozporu mezi oběma tvrzeními povinné, jež se svým obsahem, pokud jde o dobu zániku vymáhané pohledávky, navzájem vylučují).

Vědomost povinné, že námitku neexistence vymáhané pohledávky mohla relevantně uplatnit jen podáním proti platebnímu rozkazu, nynějšímu exekučnímu titulu, plyne ostatně i z mnoha jejích dalších podání, např. z doplnění návrhu na zastavení exekuce z 30. 4. 2009 (v němž uvádí, že nyní vymáhaná pohledávka byla přiznána pouze proto, že pro nemoc podala odpor proti exekučnímu titulu opožděně /č.l. 225/), z odvolání proti usnesení z 2. 9. 2009, jímž okresní soud její návrh na zastavení exekuce zamítl (v němž opět připomíná, že pro zdravotní indispozici podala odpor proti exekučnímu titulu opožděně /č.l. 297/) i např. z podání neprocesních , např. jejího dopisu adresovaného ministrovi spravedlnosti (č.l. 243), v němž výslovně uvádí, že po vydání platebního rozkazu a jeho doručení následovala její neodpustitelná chyba, kdy si cestou na poštu, kde mínila podat odpor, způsobila úraz, takže tento opravný prostředek pak podala pozdě .

Že později postoupenou pohledávku společnosti SYVA group s. r. o. považovala za zaniklou nejpozději k datu 31. 10. 2007 sama povinná, plyne i z jejího trestního oznámení pro podezření z trestného činu podvodu, k němuž podle ní došlo v rámci obchodní činnosti realizované mezi ní a společností SYVA group s. r. o., případně za účasti oprávněné. Povinná totiž oznámení odůvodňuje tím, že od společnosti SYVA group s. r. o. dosud žádné zboží neobdržela, že oprávněná této společnosti zřejmě zaplatila úplatu za převod (postoupení) pohledávek a že SYVA group s. r. o. si tuto úplatu ponechala, objednané zboží nedodala, v důsledku čehož vystavila dobropisy, a že bez ohledu na tuto skutečnost dnes oprávněná svou cessí nabytou pohledávku vymáhá po ní, tedy povinné; v tomto oznámení povinná výslovně dovozuje, že předmětem postupu nemůže být pohledávka mezitím zaniklá . Na jiném místě oznámení povinná výslovně uvádí, že vystavením dobropisů zanikly pohledávky z titulu výše uvedených faktur, které se staly předmětem postoupení mezi společností SYVA group s. r. o. a oprávněnou.

Odvolací soud, jenž po provedení jednotlivých shora uvedených důkazů vzal za prokázaná dílčí skutková zjištění, z nichž dovodil konečný souhrnný skutkový závěr, že vymáhaná pohledávka zanikla dohodou o zrušení kupní smlouvy před vydáním exekučního titulu, a z toho pak vyvodil správný závěr právní, že kupní smlouva nemohla zaniknout až v důsledku odstoupení od smlouvy, tedy po vydání exekučního titulu, a že tudíž důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. dán není.

Protože je tedy napadené rozhodnutí správné, není dán ani dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; Nejvyšší soud tudíž bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. března 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu