20 Cdo 1198/2004
Datum rozhodnutí: 25.08.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1198/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému Z. T., zastoupenému advokátkou, prodejem movitých věcí, pro 15.482.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 34 E 770/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.září 2003, č.j. 10 Co 1209/2003-23, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon platebních výměrů oprávněné, maje za to, že obrana povinného založená na námitce věcné nesprávnosti vykonávaných výměrů je při nařízení výkonu nedůvodná.

Povinný ve včasném dovolání posléze zastoupen advokátem namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Aniž by blíže takto označené důvody vztáhl k projednávané věci, vyčetl, že v řízení nebyla dostatečně přezkoumávána správnost potvrzení o vykonatelnosti platebních výměrů, zejména zda ve věci bylo či nebylo podáno odvolání, že v jednom z výměrů byl bez naléhavého obecného zájmu odňat odvolání odkladný účinek, že se v platebním výměru nesprávně uvádí, že pojistné nehradil pravidelně, a že je po něm neoprávněně vymáháno penále. V řízení podle dovolatele bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a rovnost účastníků, když oprávněná vydává platební výměry, vybavuje je doložkou vykonatelnosti a podává návrh na výkon rozhodnutí u soudu. Dovolatel má za to, že přípustnost jeho dovolání vyplývá z toho, že odvolací soud vyslovil možnost podání dovolání.

Dovolání přípustné není.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.

Odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné; dovolatel pak rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, jíž v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Dovolatel se tak ve smyslu uvedené zákonné konstrukce přípustnosti dovolání po účinnosti zák. č. 30/2000Sb., kterým se mění občanský soudní řád ( tj. po 1. lednu 2001 ve smyslu jeho bodů 15. a 17., hlavy první části dvanácté s ohledem na dobu vydání usnesení soudů obou stupňů), mýlí v hodnocení důsledků toho, že byl odvolacím soudem poučen o podmínkách přípustnosti dovolání v dané věci, když dovozuje, že mu odvolací soud vyslovil možnost dovolání , tak mohl odvolací soud postupovat ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř ve znění do 31.12.2000 (předpokladem přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu usnesení ve věci samé. bylo že odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu; z obsahu poučení o možnosti podat dovolání pak přípustnost dovolání ani v případě návrhu účastníka na její vyslovení ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení nevyplývala), za současné úpravy se přípustnost dovolání řídí shora uvedenými ustanoveními zákona bez rozhodovacího vlivu odvolacího soudu. Zcela mimo možnosti dovolacího řízení dovolatel problematizuje vykonatelnost vykonávaných platebních výměrů, námitku takového obsahu proti nařízení výkonu rozhodnutí neuplatnil ani v obecné rovině, tím méně tvrzením o uplatnění svých opravných prostředků proti vykonávaným výměrům. V tomto směru má pravdu jen potud, že vykonatelnost předmětných platebních výměrů je soud jinak oprávněn posoudit sám, nezávisle na stanovisku orgánu, který je vydal; dle ust. § 275 odst. 2 o.s.ř. je soud totiž vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti, jímž opatřil rozhodnutí orgán, který je vydal (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 1004/2003 z 29.dubna 2004), soud tak však postupuje tehdy, je-li námitka nedostatku vykonatelnosti takového rozhodnutí povinným uplatněna, v dané věci se odvolací soud zpochybněním vykonatelnosti předmětných platebních výměrů pro odvolání povinného nezabýval a ve smyslu ust. § 212a odst. 3 o.s.ř. ani nemohl zabývat.

Rozhodování ve věcech placení zdravotního pojištění je ve smyslu § 53 odst. 1 zák. č. 48/1997Sb. svěřeno zdravotním pojišťovnám, dle cit. ustanovení se na ně vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak a zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny. Podle výslovného ust. § 274 písm. h/ o.s.ř. se v návětí uvedená ustanovení části šesté o.s.ř. použijí i na výkon jiných vykonatelných rozhodnutí, jejichž soudní výkon připouští zákon. Z uvedeného vyplývá, že oprávněná byla oprávněna rozhodnout dle § 15 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb. o povinnosti povinného zaplatit jí dlužné pojistné a dle § 18 odst. 1 téhož zákona o jeho povinnosti zaplatit jí penále a že je oprávněna vymáhat na povinném jejich zaplacení, když v prvém případě (dlužného pojistného) využila aplikací ust. § 55 odst. 2 zák. č. 71/1967Sb., o správním řízení, možnosti založení vykonatelnosti doručením výměru při vyloučení odkladného účinku případného odvolání a v tomto rozsahu je dovolatelem uplatňovaná výtka toho, že nebylo zkoumáno, zda jím bylo podáno odvolání, zcela bez jakékoliv logické či právní opory - a v případě druhém (penále) vázala vykonatelnost výměru na jeho právní moc.

Dovolací soud nesdílí s dovolatelem názor, že by zde šlo o potřebu přezkoumání ústavnosti ust. § 274 o.s.ř., ostatně dovolatelem tvrzená nerovnost stran a porušení jeho práva na spravedlivý proces aplikací citovaných ustanovení se z jeho dosavadních tvrzení ani nepodávala dovolatel v odvolacím řízení o nařízení výkonu platebních výměrů napadal jejich věcnou správnost aniž jakkoli zpochybnil jejich vykonatelnost

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu