20 Cdo 1197/2006
Datum rozhodnutí: 22.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1197/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného R. K. S., a. s., zastoupeného advokátkou, proti povinné E., spol. s r. o., zastoupené advokátem, pro 55.957,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 12330/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2005, č.j. 28 Co 306/2005-13, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 3. 2005, č.j. 13 Nc 12330/2005-6, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle svého rozsudku z 15. 10. 2002, sp. zn. 30 C 154/2002, k vydobytí pohledávky 55.957,10 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení a náklady předcházejícího řízení) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. F., soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že exekuční titul je po formální stránce vykonatelný. Z nalézacího spisu odvolací soud zjistil, že podkladový rozsudek byl povinné opakovaně doručován na adresu jejího sídla, které od založení společnosti (tj. od 23. 10. 2002) nedoznalo změny; jiné právně významné skutečnosti, např. to, že skutečné sídlo bylo na jiné adrese, povinná netvrdila.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), napadla závěr o formální vykonatelnosti exekučního titulu. Nesprávný postup při doručování písemností podle dovolatelky způsobil, že nenastaly účinky doručení podkladového rozsudku, který tedy nenabyl právní moci. Za situace, kdy statutární orgán zásilky obsahující stejnopis rozsudku nepřevzal, měl, argumentuje dovolatelka, soud prověřit, zda se povinná na adrese P. 4, Papírnikova 609, zdržovala a zda sídlo není v obchodním rejstříku vedeno pouze formálně evidenčně. Soudu dále vytknula, že nezjišťoval, zda byla vhodným způsobem vyrozuměna, kde je písemnost uložena a že si ji má vyzvednout, a adresu fyzické osoby oprávněné za ni jednat, které by pak stejnopis rozsudku doručil. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání není přípustné.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc takových, které vykazují zásadní význam; dovolání je tudíž odůvodnitelné pouze ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. námitkou nesprávného právního posouzení věci, kterou dovolatelka (nejen výslovně, ale i obsahově) užila. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 30 C 154/2002 vyplývá, že rozsudek ze dne 15. 10. 2002, jímž byla povinná zavázána zaplatit oprávněnému 55.957,10 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci, doručoval soud prostřednictvím pošty do vlastních rukou povinné na adresu jejího sídla (P. 4, Papírnikova 609). Zásilka (R 02872) byla uložena 29. 10. 2002 u pošty P. 28 a adresát byl vyzván, aby si písemnost vyzvedl. Při opětovném doručování byla zásilka (R 03957) uložena 21. 11. 2002 u pošty P. 28 a adresát byl opět vyzván, aby si písemnost vyzvedl. Originál rozsudku je opatřen potvrzením, že právní moci nabyl 26. 11. 2002, tj. uplynutím patnácti dnů od 8. 11. 2002 (pátek), který byl desátým dnem od uložení zásilky 29. 10. 2002 (protože 23. 11. 2002 byla sobota, připadl poslední den odvolací lhůty na 25. 11. 2002). Oprávněnému byl rozsudek doručen již 29. 10. 2002, takže jemu lhůta k odvolání uplynula 13. 11. 2002. Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C., vložka 13864, má povinná právnická osoba od 23. 10. 1992 sídlo na adrese P. 4, Papírnikova 609. Z těchto zjištění vycházely soudy obou stupňů.


Podle ustanovení § 47 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2002) se právnickým osobám písemnost doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu (odstavec 1/). Za právnickou osobu jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít orgány a osoby uvedené v § 21 nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat písemnosti (odstavec 2/). Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odstavec 3/). Nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci 1 proto, že se právnická osoba v místě doručení nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat (§ 21); při tomto doručování se postupuje obdobně podle § 46. Jestliže písemnost nebyla doručena ani tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl (odstavec 4/). Ustanovení § 46 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 5/).


Otázky, které dovolatelka nabídla k přezkumu, znaky uvedené v § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. nesplňují; řešení, které ve vztahu k nim odvolací soud zaujal, odpovídá standardní judikatuře.


Podle ustanovení § 46 odst. 5 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2002), které platí i v případech doručování právnickým osobám (§ 47 odst. 5), se má za to, že se adresát v místě doručení zdržoval, není-li zjištěn opak. Domněnku, že se v místě doručení, tj. na adrese, které je zapsáno jako sídlo právnické osoby, povinná v den doručení (29. 10. 2002, popř. 21. 11. 2002) zdržovala, lze vyvrátit nejen v souvislosti s podáním opravného prostředku, ale i v exekučním řízení, tedy v rámci posuzování vykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Povinná však v exekučním řízení netvrdila, že v uvedené dny se v místě doručení nezdržovala, že její sídlo bylo ve skutečnosti jinde nebo že požádala o doručování na jinou adresu (v odvolání toliko obecně a nekonkrétně uvedla, že jí rozsudek nebyl řádně doručen, a že si neuvědomuje, že byla účastníkem řízení o nároku, který oprávněný vymáhá). Bez odpovídajícího tvrzení je zjištění opaku, tj. nezdržování se, vyloučeno; exekuční soud proto k prověřování této okolnosti důvod neměl. To platí také o účinnosti výzvy k vyzvednutí písemnosti, která byla uložena u příslušné pošty (§ 46 odst. 6 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002); z doručenek v nalézacím spisu vyplývá, že oznámení o uložení zásilky bylo řádně učiněno. Doručování prostřednictvím fyzické osoby oprávněné za povinnou jednat v úvahu vůbec nepřicházelo, protože postup podle odstavce 4 ustanovení § 47 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002 je namístě jen, nezdržovala-li se právnická osoba v místě doručování.


Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. března 2007


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu