20 Cdo 1174/2006
Datum rozhodnutí: 19.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1174/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Mgr. D. K., zastoupené advokátkou, proti povinnému S. J., pro 20.850,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Bruntále pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 E 249/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2005, č.j. 9 Co 141/2005-30, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil v tom znění, že se zastavuje výkon rozhodnutí usnesení ze dne 11. 11. 2004, č.j. 19 E 249/2003-22, kterým Okresní soud v Bruntále pobočka v Krnově na návrh plátce mzdy (důchodu) podle ustanovení § 290 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), zastavil řízení. Z podání České správy sociálního zabezpečení v P. ze dne 2. 11. 2004 vyplývá, že výše důchodu povinného činila od července 2003 do prosince 2003 částku 1.742,- Kč měsíčně a od ledna 2004 částku 1.754,- Kč měsíčně. Výkon rozhodnutí (nařízený usnesením Okresního soudu v Bruntále pobočky v Krnově ze dne 27. 5. 2003, č.j. 19 E 249/2003-15) je podle odvolacího soudu neproveditelný, protože důchod povinného po dobu jednoho roku nedosahuje po odečtení základní částky, která nesmí být sražena, takové výše, aby z něho mohly být srážky prováděny.


V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu oprávněná namítá, že soud prvního stupně před zastavením výkonu rozhodnutí neprozkoumal další majetkové poměry povinného (vycházel toliko ze zjištění o výši pobíraného důchodu), nepoučil dovolatelku o tom, že má povinnost prokázat existenci majetku povinného a neučinil kroky vedoucí k prohlášení majetku žalovaného dle ust. § 260a a násl. o.s.ř. Odvolacímu soudu vytknula, že o odvolání rozhodl bez nařízení jednání. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání není přípustné.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


Shora uvedené je významné proto, že oprávněná (podle obsahu dovolání) argumentaci podřaditelnou ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nevznesla; jinými slovy, důvod zastavení výkonu rozhodnutí (protože povinný po dobu jednoho roku nepobírá důchod v postižitelné výši) nezpochybnila. Lze jen připomenout, že pro zastavení výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu podle § 290 odst. 1 o.s.ř. je otázka existence případného dalšího majetku povinného nerozhodná.


K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Takovými námitkami jsou v souzené věci tvrzení, že soud prvního stupně nepředvolal povinného k prohlášení o majetku a že odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.


Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. března 2007


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu