20 Cdo 117/2009
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 117/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ČR Okresního soudu v České Lípě , Děčínská 389, proti povinnému Ing. J. K. , zastoupenému JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270, pro 500,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 147/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci z 23. 11. 2007, č. j. 29 Co 657/2007-69, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 12. 3. 2007, č. j. E 147/2003-42, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odůvodněný tvrzením, že exekuční titul nebyl povinnému doručen a nemohl tak nabýt vykonatelnosti. Odvolací soud uzavřel, že titul (jímž je usnesení téhož okresního soudu z 20. 6. 2000, č. j. 12 C 2065/99-43, kterým byl povinný v nalézacím řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání) byl povinnému řádně doručen podle § 46 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, a ve zbytku odkázal na usnesení z 19. 1. 2007, č. j. 29 Co 592/2006-31, jímž krajský soud potvrdil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že exekuční titul, jejž není třeba doručovat do vlastních rukou, byl povinnému řádně doručen, jestliže zásilka byla předána sousedce bydlící v témže domě, jak to plyne z doručenky založené v nalézacím spise.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje bez bližšího vysvětlení s odůvodněním, že o podobné věci nebylo dosud rozhodováno ) povinný ohlašuje všechny tři dovolací důvody (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu a vyjadřuje přesvědčení, že tento titul výzva k zaplacení soudního poplatku z odvolání v nalézacím řízení mu měl být doručen do vlastních rukou. Tak tomu ovšem nebylo, byla-li zásilka předána sousedce, tedy nějaké neidentifikovatelné osobě. To, že doručenku podepsala osoba, jejíž identitu nelze zjistit , stejně jako samo o sobě označení sousedka je podle jeho názoru nedostačující také proto, že nikdo neprověřil, že u sousedky mohla být na návštěvě další, nekonkrétní osoba, což by znamenalo další průlom do jeho práv. Protože výkon rozhodnutí je veden v rozporu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., navrhuje zrušení soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Dovolatel zpochybnil závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k výkonu rozhodnutí navržené usnesení bylo povinnému řádně doručeno. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.

Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, případně zda byly splněny zákonem předepsané podmínky pro doručení jiné osobě ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 věty první o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.

Kromě toho je namístě zdůraznit, že se povinný mýlí, dovozuje-li, že k výkonu navržené usnesení je třeba doručovat do vlastních rukou adresáta. Tato povinnost totiž pro výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání ze zákona o soudních poplatcích, z občanského soudního řádu ani z jiného právního předpisu neplyne (k tomu srov. též argumentaci krajského soudu, který k odvolání povinného, odůvodněnému právě tvrzením o nedoručení exekučního titulu, potvrdil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí /č. l. 31 versa/).
Pokud jde o námitku promlčení, ta byla vznesena teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné novum (§ 241a odst. 4 o. s. ř.).

Způsobilá k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není ani námitka nepřesného označení oprávněné v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (k tomu srov. též usnesení z 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 62, v němž Nejvyšší soud formuloval a vysvětlil závěr, že označí-li soud účastníky způsobem, který neodpovídá požadavkům ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé a třetí o. s. ř., není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, je-li možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost; závěry tohoto usnesení, byť se vztahuje k exekučnímu titulu, lze použít i ve vztahu k návrhu na nařízení exekuce a k rozhodnutí, jímž soud o tomto návrhu rozhodne).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok shora uvedený
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu