20 Cdo 116/2008
Datum rozhodnutí: 21.07.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 116/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného m. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. H., pro 300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 172/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2007, č. j. 30 Co 289/2007 - 20, takto :


Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2007, č. j. 30 Co 289/2007 - 20, se zrušuje a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 1. 2007, č. j. 14 Nc 172/2007 - 5, tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného pro pohledávku 300,- Kč na základě vykonatelného rozhodnutí Městské policie v K. o uložení blokové pokuty ze dne 2. 3. 2003, č. j. A 0272137, s tím, aby provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. J. D., Exekutorský úřad P., zamítl, a rozhodl o nákladech exekučního řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce. Po zjištění, že blok na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 2. 3. 2003, série DA/1997, není opatřen čitelným podpisem pracovníka orgánu, který pokutu uložil, resp. funkcí oprávněné osoby , odvolací soud dospěl k závěru, že nesplňuje formální náležitosti požadované ustanovením § 47 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 71/1967 Sb. ), a není tudíž vykonatelným exekučním titulem.


V dovolání oprávněné město namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000), která dovodila, že ustanovení § 85 odst. 3 a 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, stanovící obsah rozhodnutí v blokovém řízení a náležitosti pokutového bloku, jsou ve vztahu speciality k obecnému ustanovení § 47 zákona č. 71/1967 Sb.; s ohledem na to se v případě blokového řízení obecné ustanovení § 47 správního řádu nepoužije. Navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo dovolacím soudem zrušeno.


Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o. s .ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno.


Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Náležitosti rozhodnutí v blokovém řízení (bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 2. 3. 2003, série DA/1997) je třeba posuzovat podle právních předpisů účinných ke dni jeho vydání, tj. ke dni 2. 3. 2003.


Odvolací soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2002 pod č. 4, avšak v konečném důsledku se jím neřídil. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že požadavky kladené na rozhodnutí vydané v blokovém řízení, jež je jako zvláštní druh řízení o přestupcích upraveno v ustanoveních § 84 až § 86 zákona č. 200/1990 Sb., nelze dovozovat přímo z § 47 zákona č. 71/1967 Sb., nýbrž takové rozhodnutí (blok k ukládání pokuty, blok na pokutu na místě nezaplacenou) musí - aby se jednalo o správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy) - mít obsahové a formální náležitosti vyplývající z ustanovení § 85 odst. 1, § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4, věty druhé, zákona č. 200/1990 Sb.; tato ustanovení je třeba považovat ve vztahu k ustanovení § 47 zákona č. 71/1967 Sb. a ve vztahu k ustanovení § 77 zákona č. 200/1990 Sb. za speciální. Rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) proto musí obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4, větě druhé, zákona č. 200/1990 Sb., a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona; nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona). Nesprávnost přímého užití ustanovení § 47 zákona č. 71/1967 Sb. na formu rozhodnutí vydaných v blokovém řízení zdůraznil Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 912/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/2006 pod č. 69 (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3325/2006).


Protože odvolací soud z výše uvedeného názoru nevycházel, není jeho rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto - aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. července 2009


JUDr. Olga Puškinová, v. r.


předsedkyně senátu