20 Cdo 1153/2000
Datum rozhodnutí: 30.03.2001
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1153/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky České republiky-vojenské správy zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování, se sídlem v Praze 6, náměstí Svobody 471, proti odpůrcům 1) L. Š., 2) L. Š., 3) I. s.r.o., 4) M. B., 5) M. B., 6) S. V. spol. s r.o., 7) R. V., 8) J. V., 9) S. t. V. a spol. s r.o., 10) P. spol. s r.o., 11) Ing. F. P., 12) Paedr. J. Ch., 13) Ing. I. Ch., 14) K. T. a.s., 15) Ing. V. Z., 16) M. Z., 17) M. Č., 18) A. Č., 19) P. S., 20) B., spol. s r.o., 21) J. Š., 22) H. Š., 23) T. společnosti s r.o., 24) C. V., s. r.o., 25) Z. P., 26) J. R., 27) E. R., 28) L. K., 29) V. K., 30) J. K., 31) J. Z. a 32) R. K., o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 5 Nc 24/99, o dovolání Ing. J. B., jako správce konkursní podstaty úpadce S. t. V. a spol. s r.o., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. prosince 1999, č.j. 7 Co 2587/99-392, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 24. června 1999, č.j. 5 Nc 24/99-282, nařídil na základě návrhu podaného 31. května 1999 (srov. č.l. 1) předběžné opatření, kterým odpůrcům zakázal jakkoliv zatížit či zcizit v usnesení označené nemovitosti a navrhovatelce uložil, aby do tří měsíců od doručení usnesení podala proti odpůrcům žalobu o určení vlastnictví, s tím, že jinak předběžné opatření zaniká.

K odvolání všech odpůrců, vyjma odpůrců č. 1), 2) 9) a 23) Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. prosince 1999, č.j. 7 Co 2587/99-392, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se návrh na vydání předběžného opatření vůči odvolatelům zamítá, že usnesení soudu prvního stupně v odstavcích I., VI. (tento odstavec se týkal devátého odpůrce) a XVI. zůstává nedotčeno a že odpůrci nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal včasné dovolání správce majetku konkursní podstaty tohoto odpůrce (řádně zastoupený advokátem), upozorňuje mimo jiné na to, že dne 30. dubna 1999 byl na majetek odpůrce č. 9) prohlášen konkurs, a to usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 13 K 151/98-102. Podáním ze dne 12. března 2001, došlým Nejvyššímu soudu 13. března 2001, pak vzal dovolatel dovolání v plném rozsahu zpět, uváděje, že řízení ve věci samé, vedené navrhovatelem proti odpůrci č. 9) u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 C 169/2000, tento soud usnesením ze dne 25. ledna 2001, které nabylo právní moci dne 21. února 2001, pro zpětvzetí žaloby zastavil. Na nákladech řízení přitom dovolatel účtoval za tři úkony právní služby po 1.000,-Kč a tři režijní paušály po 75,-Kč celkem 3.225,-Kč.

Nejvyšší soud v důsledku tohoto dispozitivního úkonu dovolatele dovolací řízení zastavil podle § 243b odst. 4, věty druhé, občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř." (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolatel z procesního hlediska zavinil (tím, že dovolání vzal zpět), že řízení muselo být zastaveno, u navrhovatelky však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty prvé, o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Procesní zavinění na zastavení dovolacího řízení je přitom dovolateli přičítáno k tíži i proto, že zpětvzetí žaloby v jím označené věci nemělo žádnou souvislost s jeho osobou (podle údajů dovolatele šlo o řízení vedené proti úpadci, nikoli proti správci konkursní podstaty úpadce).

Podle s ustanovení § 14 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, tak jak platilo ke dni 30. dubnu 1999, to jest ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., 42/1994 Sb., 74/1994 Sb., 117/1994 Sb., 156/1994 Sb., 224/1994 Sb., 84/1995 Sb., 94/1996 Sb., 151/1997 Sb. a zákona č. 12/1998 Sb. (dále též jen ZKV"), má prohlášení konkursu za následek, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo, které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci."

V uvedeném případě nebyla tato podmínka splněna, protože návrh na nařízení předběžného opatření byl podán po prohlášení konkursu (31. května 1999) nikoli vůči správci konkursní podstaty, nýbrž přímo proti úpadci. Nejvyšší soud přitom již v bodě XXIII stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu o těchto nárocích podanou úpadcem po prohlášení konkursu je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty úpadce přešlo - v intencích § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV - na správce konkursní podstaty již dnem prohlášení konkursu (srov. § 13 odst. 4, větu druhou, ZKV), nemohlo nařízení předběžného opatření, jímž soud vyslovil zákaz nakládání s označeným majetkem vůči úpadci, nikterak ovlivnit oprávnění správce konkursní podstaty majetku tohoto úpadce s uvedeným majetkem nakládat. Proto ani zpětvzetí žaloby ve věci samé podané přímo proti úpadci z procesního hlediska neovlivňuje postavení dovolatele, jímž je přímo správce konkursní podstaty jako osoba od úpadce (odpůrce č. 9/) odlišná.

Jiný závěr o nákladech řízení by nebylo lze dovodit ani v případě, kdyby Nejvyšší soud (nesprávně) ztotožnil osobu dovolatele s odpůrcem č. 9). Dovolání totiž od počátku nebylo ani subjektivně přípustné, jelikož odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení o právech a povinnostech odpůrce č. 9) vůbec nerozhodoval (neboť ten odvolání nepodal).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. března 2001

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.

předseda senátu