20 Cdo 115/2005
Datum rozhodnutí: 27.09.2005
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 115/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v T. proti povinnému P. V., zastoupenému advokátkou, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pro 397.719,65 Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. E 3657/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.8.2003, č.j. 26 Co 96/2003-21, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnuti přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu.

Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání, jehož přípustnost je dle jeho přesvědčení dána rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové , a tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam. Odvolací soud podle jeho názoru opomenul se zabývat tím, že mu oprávněný brání v přístupu k podkladům, jež by umožnily zhodnotit důvodnost vymáhaného nároku, že neplacení příslušných odvodů bylo dáno nekázní zákazníků , a konečně i tím, jak bylo postupováno v konkurzním řízení, v němž vymáhaná pohledávka měla být uspokojena především. Výše vymáhaného plnění míní povinný je nepravdivá a neskládá se ze vzniklých nároků povinných odvodů .

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Rozhodnutí soudu odvolacího musí (srov. § 169 odst. 1 o.s.ř.) obsahovat poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek, je však součástí konstantní soudní praxe, že tímto poučením přípustnost dovolání na rozdíl od přesvědčení dovolatele - založit nelze. Ostatně odvolací soud zde správně uvedl, že přípustnost dovolání není bezpodmínečná, nýbrž že je závislá jen na úvaze dovolacího soudu.

Podle § 238a odst. 1, 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (písm. c/); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně. Dovolání je tedy přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu k založení přípustnosti dovolání toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Navzdory tvrzení uvedenému v dovolání dovolatel pominul nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny; samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesl, k pozitivnímu závěru dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde totiž zjevně nejde.

Výše uvedené námitky, obsažené v dovolání, jsou v řízení o výkon rozhodnutí (ve stadiu jeho nařízení) bezvýznamné proto, že směřují (nepřípustně) buď proti věcné správnosti vykonávaného titulu nebo proti postupům v jiném řízení, a slouží k pouhému vysvětlení, proč dovolatel svoji povinnost vůči oprávněné nesplnil.

O rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže jít proto, že napadené rozhodnutí vychází z práva procesního.

Jen šlo-li o výkaz nedoplatků, sestavený na základě dlužníkovy povinnosti stanovené právním předpisem plnit bez vydání rozhodnutí, může být relevantně (v řízení o výkon rozhodnutí) namítána neexistence takové povinnosti, avšak toliko ve stadiu zastavení výkonu (§ 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Povinný s dovolání úspěšný nebyl, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu