20 Cdo 1140/2004
Datum rozhodnutí: 25.08.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1140/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. z. a.s. K. zastoupených advokátem, proti povinnému K. T., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, pro 3.476.363.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. E 298/2000-14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. února 2002, č.j. 26 Co 564/2001-29, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na nákladech dovolacího řízení částku 20.995.- Kč, k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 16.října 1995 č.j. 13 C 553/95-32 , maje za to, že při nařízení výkonu je nerozhodná obrana povinného založená na argumentaci, dle níž k zaplacení dluhu žalobci bylo solidárně zavázáno více dlužníků, že se nemovitosti, které mají být předmětem výkonu rozhodnutí, nacházejí ve společném jmění manželů, a že na nich vázne zástavní právo ve prospěch třetích osob, .

Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Aniž by vadu řízení či nesprávné právní posouzení věci v postupu a rozhodnutí odvolacího soudu specifikoval, namítá, že mu vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno, patrně bylo doručeno pouze jeho právní zástupkyni. Zástupkyně ve sporu překročila své pravomoci uváděné v odvolání a soudním smírem ho zavázala k plnění, ač si musela být vědoma jeho zásadního nesouhlasu; k jeho řádnému uzavření podle dovolatele ani nemohlo dojít, neboť musela vědět, že další společně a nerozlučně zavázaní dlužníci měli z uznaného závazku - oproti povinnému - nepoměrný prospěch.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.

Dovolání vskutku přípustné není.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Z uvedeného dále plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.

Dovolatel se zjevně mýlí v hodnocení důsledků toho, že mu vykonávané rozhodnutí usnesení soudu, kterým byl schválen smír nebylo osobně doručeno, když přehlíží ust. § 49 odst. 1 o.s.ř., dle nějž má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Povinný dosud v řízení netvrdil a nečiní tak ani prostřednictvím dovolání, že by osoba jej zastupující v nalézacím řízení nebyla jako advokátka při zastupování vybavena procesní plnou mocí podle ust. § 25 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném v době uzavírání smíru plnou moc udělenou advokátu ani nebylo možno omezit. Jeho námitky dovozující vědomí jeho zástupkyně o rozporu obsahu smíru s jeho zájmy nemají v řízení o výkon rozhodnutí žádného významu, dotýkají se platnosti smíru a nikoliv vykonatelnosti soudního usnesení, jímž byl smír schválen. V jeho dovolacích výhradách tak není naznačeno ničeho, co by mělo vliv na podmínku zásadního právního významu těch otázek, které odvolací soud svým potvrzujícím rozhodnutím řešil a měl řešit.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněné náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), účinné ode dne 1.1.2001 (§ 21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) oprávněné v částce 9.187,50 Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bod 1, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 25. srpna 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu