20 Cdo 1136/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1136/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I. s. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému O. R., za účasti manželky povinného B. R., pro 57.164,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 Nc 3315/2003, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 10. 1. 2007, č. j. 36 Co 341/2006-54, takto:


Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


Povinný a jeho manželka napadli dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 2. 2005, č.j. EX 239/03-34, jímž s odkazem na ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), soudní exekutor Mgr. O. K. odmítl odvolání povinného proti usnesení exekutora ze dne 3. 1. 2005, č.j. EX 239/03-22, jímž byla určena cena nemovitostí.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen o.s.ř. ).


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř., nýbrž usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).


Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).


Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. dubna 2009


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu