20 Cdo 1131/2001
Datum rozhodnutí: 17.04.2002
Dotčené předpisy: § 70 předpisu č. 337/1992Sb., § 251 předpisu č. 99/1963Sb., § 274 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1131/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města S. proti povinné T. S., a. s., pro 600.000,- Kč prodejem movitých věcí povinné, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. E 658/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2000, č.j. 11 Co 289/2000-36, takto :

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2000, č.j. 11 Co 289/2000-36, se zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - jih usnesením ze dne 18. 1. 2000, č.j. E 658/99-9, nařídil podle rozhodnutí Městského úřadu ve S. ze dne 22. 11. 1995, č.j. výst/1250/95, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 600.000,- Kč a pro náklady exekuce ve výši 6.900,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné.

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozhodnutím k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud po zjištění, že dva dny po podání návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí uplynula tříletá lhůta stanovená v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákonů č. 283/1993 Sb. a č. 29/2000 Sb. (dále jen zákon č. 71/1967 Sb. ), uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí nejsou splněny. Rozhodnutí vydané ve správním řízení, jehož soudní výkon je navržen, lze totiž vykonat nejpozději do tří let od uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti; protože uvedená lhůta je prekluzívní, platí, že se v rámci ní musí řízení o výkon rozhodnutí nejen zahájit, ale také skončit.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, jímž namítá, že soud na daný případ nesprávně aplikoval ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.; rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta podle § 106 odst. 3 písm. c/ zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákonů č. 137/1982 Sb., č. 103/1990 Sb., č. 262/1992 Sb. a č. 43/1994 Sb., jejíž výnos je příjmem obce, lze vykonat i po uplynutí tří let od uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Při vymáhání pokut se totiž postupuje - až na stanovené výjimky - podle části šesté zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, jež právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek podrobuje promlčení (§ 70 odst. 1 cit. zákona). Z uvedených důvodů oprávněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen o.s.ř. (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné (§ 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a je i důvodné.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, v projednávaném případě důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), včetně toho, jak ho dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí, jehož (soudní) výkon byl navržen, lze vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti.

Právní posouzení věci je ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z obsahu spisu vyplývá, že podkladovým rozhodnutím (exekučním titulem) je rozhodnutí ze dne 22. 11. 1995, č.j. výst./1250/95 (potvrzené rozhodnutím Okresního úřadu Plzeň - jih ze dne 15. 3. 1996, č.j. RR/153/1996, zamítajícím odvolání povinné), jímž Městský úřad ve S., odbor výstavby, uložil povinné podle ustanovení § 106 odst. 3 písm. c/ zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 137/1982 Sb., č. 103/1990 Sb., č. 262/1992 Sb. a č. 43/1994 Sb., pokutu ve výši 600.000,- Kč, jejíž splatnost stanovil do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo podle potvrzení na něm vyznačeném právní moci dne 21. 3. 1996 a vykonatelným se stalo 23. 4. 1996.

Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 137/1982 Sb., č. 103/1990 Sb., č. 262/1992 Sb., č. 43/1994 Sb., č. 19/1997 Sb., č. 83/1998 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 96/2000 Sb., tj. ve znění účinném do 1. 7. 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 50/1976 Sb. ), a podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 302/1993 Sb., č. 315/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 323/1996 Sb., č. 61/1997 Sb., č. 242/1997 Sb., č. 168/1998 Sb. a č. 91/1998 Sb., tj. ve znění účinném do 1. 7. 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (dále jen zákon č. 337/1992 Sb. ).

Podle ustanovení § 107a odst. 1 písm. b/ zákona č. 50/1976 Sb. je výnos pokut ukládaných podle ustanovení § 106 orgánem obce příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v prvním stupni; pokuta uložená v prvním stupni okresním úřadem je příjmem okresního úřadu; pokuta uložená jiným správním orgánem je příjmem státního rozpočtu Při vybírání a vymáhání pokut se postupuje podle zvláštních předpisů, tj. podle zákona č. 337/1992 Sb. (srov. § 107a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb.).

Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších exekučních titulů uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.

Podle ustanovení § 274 písm. f/ o.s.ř. jsou exekučními tituly, na jejichž základě lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány. Stanoví-li zákon, že rozhodnutí orgánu státní správy nebo územní samosprávy lze vykonat jen do určité doby, pak do uplynutí této doby musí být soudní výkon rozhodnutí nařízen a proveden; dojde-li ke zmeškání zákonem stanovené lhůty, nemůže již takové rozhodnutí být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem a výkazů nedoplatků jím sestavených) lze v soudním výkonu rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.; tato lhůta je prekluzívní, a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, a rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775).

Ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. se však - jak správně uvádí dovolatel - nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány orgány státní správy.

Postup při správě (správou se rozumí i vymáhání) daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků, které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů a státních fondů České republiky, se řídí zákonem č. 337/1992 Sb. (srov. § 1 odst. 1 cit. zákona). Placení a nucené vymáhání těchto dávek je upraveno v části šesté tohoto zákona.

Podle části šesté zákona č. 337/1992 Sb. se postupuje (s výjimkou § 63 odst. 2 až 6, § 67 až 69, § 71 a § 72) také při placení (vybírání) a vymáhání jiných než výše uvedených odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále, jestliže je jejich vybírání zákonem svěřeno územním finančním orgánům a dalším správním i jiným státním orgánům České republiky nebo orgánům obcí, a jestliže jsou tyto příjmy odváděny do rozpočtu České republiky, obcí, okresních úřadů a fondů (srov. § 1 odst. 3, 4 zákona č. 337/1992 Sb.). Právo vybrat a vymáhat nedoplatky těchto plnění se podle ustanovení § 70 promlčuje.

Ukládání pokut podle § 106 odst. 3 písm. c/ zákona č. 50/1976 Sb. je svěřeno správním orgánům (srov. § 117 a násl. cit. zákona) a jejich výnos je příjmem rozpočtu obce, rozpočtu okresního úřadu nebo státního rozpočtu (srov. § 107a odst. 1 písm. b/ cit. zákona). Ve smyslu ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. a ustanovení § 107a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. se při vybírání a vymáhání pokut postupuje podle části šesté zákona č. 337/1992 Sb.

Lze uzavřít, že rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta podle ustanovení § 106 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., je možné soudním výkonem rozhodnutí vykonat i po uplynutí tří let od uplynutí lhůty stanovené pro její zaplacení; lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. pro výkon těchto rozhodnutí neplatí. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že rozhodnutí o uložení pokuty se vydává ve správním řízení (srov. § 140 zákona č. 50/1976 Sb.); rozhodné je to, že při vymáhání (i cestou výkonu rozhodnutí) se ve smyslu ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. a § 107a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. postupuje - s výše uvedenými výjimkami - podle části šesté zákona č. 337/1992 Sb., podle níž se nároky neprekludují, ale promlčují. K promlčení pokuty pak lze v soudním výkonu rozhodnutí ve smyslu § 70 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. přihlédnout jen tehdy, jestliže to dlužník namítne a jen v rozsahu uplatněné námitky (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/1999 pod č. 21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1262/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1999 pod č. 120, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 437/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 11).

Protože odvolací soud vycházel z názoru odlišného (že podkladové rozhodnutí lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.), nelze jeho rozhodnutí pokládat za správné; Nejvyšší soud je proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2, 5 o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. dubna 2002

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu