20 Cdo 1129/2007
Datum rozhodnutí: 18.03.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1129/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) D. S., b) H. Ch., proti povinnému K. T., zastoupenému advokátem, pro 392.226,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 Nc 2184/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30.6.2006, č.j. 30 Co 305/2006-43, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 3.3.2006, č.j. 13 Nc 2184/2006-14, kterým okresní soud nařídil podle svého usnesení z 28. 6. 1995, č.j. 4 C 971/94-46, k uspokojení pohledávky 392.226,50 Kč s 33 % úroky z prodlení od 1. 7. 1993 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího řízení 9.850,- Kč na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil tam označeného soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce za splněny, zejména dospěl k závěru, že oprávněné jsou aktivně věcně legitimovány, jelikož dohodou o vypořádání nároků, která splňuje náležitosti listiny uvedené v § 256 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), prokázaly, že jim byla postoupena pohledávka z exekučního titulu. Odvolací soud nepřihlédl k listině, jež měla dokládat postoupení pohledávky první oprávněnou na Č. i. a f. s., s. r. o., jelikož tato listina nesplňovala požadavky předepsané ustanovením § 256 o.s.ř. (zejména ověřené podpisy); navíc nešlo o postoupení pohledávek obou oprávněných.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž však vysvětluje v čem, tedy pro řešení které právní otázky, by mělo mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam, povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje především v kladném posouzení aktivní legitimace oprávněných. Jejich právní předchůdce, Z. d. D. v likvidaci, mu totiž postoupení pohledávky oprávněným nikdy nedoručilo, ani jinak neoznámilo, je tedy podle jeho názoru cesse ve vztahu k němu neúčinná. Nedostatek aktivní legitimace oprávněných povinný dovozuje také z toho, že první oprávněná svou nyní vymáhanou pohledávku postoupila Č. i. a f. s., s.r.o., jež mu postoupení oznámila a vyzvala ho k plnění. Povinný dále v dovolání namítá, že je-li exekucí vymáhána částka pouze 392.226,50 Kč, ačkoli ve vypořádací dohodě mezi z. d. a oprávněnými podle zákona č. 229/1991 Sb. o půdě i v exekučním titulu se hovoří o částce 492.226,50 Kč tedy částce o 100.000,- Kč vyšší, je podle jeho názoru postupní dohoda zmatečná a neurčitá. Konečně pak dovolatel namítá, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením (uplatněným dopisem z 5.8.1996) jeho (proti)pohledávky, kterou měl v částce 503.765,50 Kč za J. B., a že k této námitce odvolací soud nepřihlédl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí), jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen za podmínek vymezených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.), které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

O všech dovolacích námitkách, o nichž má Nejvyšší soud rozhodnout v daném řízení, bylo již rozhodnuto, a to usnesením z 24.2.2009, č.j. 20 Cdo 1512/2007-287, v němž Nejvyšší soud odmítl dovolání téhož povinného proti usnesení z 25.10.2006, č.j. 20 Co 460/2006-204, jímž Krajský soud v Praze potvrdil usnesení z 10.2.2006, č.j. E 10/98-174, ve znění doplňujícího usnesení z 29.8.2006, č.j. E 10/98-199, kterým Okresní soud Praha - západ nařídil k vymožení téže pohledávky s příslušenstvím na základě téhož titulu ve prospěch týchž oprávněných a proti témuž povinnému výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Pokud tedy jde o obě námitky nedostatku aktivní legitimace oprávněných, o námitku zmatečnosti a neurčitosti postupní smlouvy (vyvozenou ze skutečnosti, že exekucí vymáhaná částka je nižší než uvedená v postupní smlouvě), a konečně i o námitku zániku vymáhané pohledávky započtením, odkazuje dovolací soud na své výše uvedené rozhodnutí z 24.2.2009, č.j. 20 Cdo 1512/2007-287, zejména na poslední odstavec třetí strany, stranu čtvrtou a první odstavec strany páté.

Protože dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Pokud jde o aplikaci ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř. v nyní účinném (viz níže) znění, umožňujícího dovolacímu soudu pouze stručně vyložit důvody, pro něž je dovolání nepřípustné (viz Čl. I, bod 100. novely č. 7/2009 Sb.), ta vyplývá z přechodných ustanovení této novely, a to její části první, Čl. II, bodu 12. a části dvacáté čtvrté, Čl. XXVII, dle něhož právě ustanovení Čl. I, bodu 100. nabývá (kromě několika dalších ustanovení) účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení zákona, tedy dnem 23. ledna 2009.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 18. března 2009



JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu