20 Cdo 1115/2004
Datum rozhodnutí: 25.08.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1115/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny proti povinné M. S., zastoupené advokátem, srážkami z důchodu, pro 90.253.-Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 202/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.srpna 2003, č.j. 21 Co 292/2003-13, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon vykonatelných platebních výměrů oprávněné, maje za to, že obrana povinné je při nařízení výkonu nerozhodná.

Povinná ve včasném dovolání posléze zastoupena advokátem namítla, že řízení bylo postiženo vadou (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) spočívající v tom, že v řízení nastal rozpor, když odvolací soud potvrdil nařízení výkonu rozhodnutí ač oprávněná snížila svými rozhodnutími dluh na pojistném a tak by potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu znamenalo, že je povinna nadále zaplatit celou původně vymáhanou částku.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání označila dovolání za zjevně bezdůvodné, když odkázala na to, že navrhla částečné zastavení výkonu rozhodnutí, o kterém lze rozhodnout až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí.

Dovolání vskutku přípustné není.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.

Dovolatelka se mýlí v hodnocení důsledků toho, že soudy dosud v řízení rozhodovaly o důvodnosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a že zejména soud I.stupně ponechal stranou své pozornosti podání oprávněné z 9.července 2003 (jímž bere zpět pohledávku v celkové výši 20.013.-Kč a trvá na úhradě pohledávky v celkové výši 69.790.-Kč ) a to i po té, co jej odvolací soud upozornil na to, že po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí je nutno se zabývat podáním oprávněné z hlediska § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jako s návrhem na částečné zastavení výkonu rozhodnutí. Nečinnost soudu I.stupně po nabytí právní moci nařízení výkonu rozhodnutí není vadou řízení, která by měla jakoukoliv souvislost se správností právního posouzení věci, tím méně co do rozhodnutí odvolacího soudu.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a ,v.r.

předseda senátu