20 Cdo 1102/2007
Datum rozhodnutí: 26.01.2009
Dotčené předpisy: § 175 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1102/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného P. H., zastoupeného advokátkou, proti povinnému MUDr. J. B., zastoupenému advokátem, pro 1.440.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 2014/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, č. j. 19 Co 42/2006-28, takto:

I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, č. j. 19 Co 42/2006-28, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení a o nákladech exekuce, se odmítá; jinak se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 31. 5. 2005, č.j. 49 Nc 2014/2005-6, obvodní soud nařídil podle rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. 9. 1996, č.j. Sm 569/96-9, k vydobytí pohledávky 1.440.000,- Kč s 6 % úroky ročně od 14. 1. 1996 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení 66.344,- Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. D. K., soudní exekutorku.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. 19 Co 42/2006-28, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů a o exekučních nákladech soudní exekutorky. Odvolací soud uzavřel, že podkladový směnečný platební rozkaz není formálně vykonatelný, neboť nebyl povinnému doručen do vlastních rukou.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl v jeho měnícím výroku jakož i ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení a o nákladech exekuce oprávněný dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ). Podle dovolatele byly předpoklady pro nařízení exekuce splněny, jelikož k návrhu na nařízení exekuce připojil stejnopis směnečného platebního rozkazu, na němž bylo vyznačeno, že rozhodnutí nabylo právní moci 12. 10. 1996 a je vykonatelné. Má za to, že pokud odvolací soud nepovažoval směnečný platební rozkaz za vykonatelný jen proto, že nebyl doručen do vlastních rukou povinného, nesprávně aplikoval ustanovení § 173 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je vyloučeno náhradní doručení platebního rozkazu vydaného podle ustanovení § 172 o.s.ř.; ustanovení § 175 odst. 1 o.s.ř. však možnost náhradního doručení směnečného platebního rozkazu nevylučuje, což dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 419/99. Výroky, jimiž bylo oprávněnému uloženo zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce a povinnému nahradit náklady odvolacího řízení, považuje dovolatel za nesprávné, nespravedlivé a příčící se dobrým mravům, jelikož oprávněný vznik těchto nákladů nezpůsobil. Podle dovolatele měl soud s ohledem na výjimečné okolnosti případu aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání ve věci samé, tedy směřující proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, je přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ); důvodné však není.

Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem v daném případě důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.

Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to i práva procesního) na zjištěný skutkový stav nedopadající, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud vyšel z následujícího (dovoláním nezpochybněného) skutkového stavu. Podkladový směnečný platební rozkaz byl zaslán povinnému MUDr. J. B., dne 26. 9. 1996 byla zásilka převzata firmou S. spol. s r.o., MUDr. J. B. soukromý stomatolog, doručenka byla opatřena nečitelným podpisem, o podpis povinného se nejedná.

Podle ustanovení § 175 odst. 1, věty druhé, občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, tj. účinném v době doručování podkladového rozhodnutí, směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou odpůrce.

Namítá-li dovolatel, že k návrhu na nařízení exekuce připojil stejnopis směnečného platebního rozkazu, na němž byla vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti, je třeba uvést, že Nejvyšší soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné (případně nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce (§ 38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., § 261 odst. 2, 3 o.s.ř.), jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod poř. č. 25).

Nepatřičná je dovolatelova výtka, že odvolací soud vystavěl svůj závěr o formální nevykonatelnosti exekučního titulu na nesprávném názoru, že směnečný platební rozkaz nelze doručit náhradním způsobem. Rozhodnutí odvolacího soudu na tomto právním názoru nespočívá, z jeho odůvodnění se naopak podává, že odvolací soud posoudil podkladový směnečný platební rozkaz jako nevykonatelný s ohledem na to, že nebyl povinnému doručen do vlastních rukou, jak je vyžadováno ustanovením § 175 odst. 1 o.s.ř. Závěr o náhradním doručení podkladového rozhodnutí, ani o jeho nepřípustnosti v případě doručování směnečného platebního rozkazu odvolací soud neučinil. Proto je nepřípadný i odkaz dovolatele na právní názor zaujatý Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 20 Cdo 419/99.

Správnost napadeného rozhodnutí ve věci samé se tudíž dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před odvolacím soudem a výroku o náhradě nákladů exekuce není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech řízení a o nákladech exekuce není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jím však rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů exekuce není, nehledě k tomu, že nejde o usnesení, jímž by odvolací soud měnil či potvrzoval rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání proti nákladovým výrokům odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněný právo na jejich náhradu nemá a povinnému /podle obsahu spisu/ žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2009

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu