20 Cdo 1088/2006
0
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1088/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné R. P. G. B., s. r. o., proti povinnému J. R., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 Nc 10153/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2004, č.j. 9 Co 730/2004-133, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 1. 2004, č.j. 91 Nc 10153/2002-104, jímž Okresní soud v Ostravě nařídil podle svého rozsudku ze dne 11. 3. 1983, sp. zn. 27 C 207/82, exekuci vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinného do zajištěného náhradního bytu (č. 3, 1+1, v domě čp. 552, v ul. Modrá, v P.), a provedením exekuce pověřil soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce měl za splněny, zejména uzavřel, že náhradní byt splňuje požadavky na něho kladené v § 712 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 30. 6. 2006 (dále jen obč. zák. ). Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že vyklizovaný byt sestával ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství a že zajištěný byt, jak bylo zjištěno na základě provedeného dokazování včetně ohledání, má rozlohu 45 m2 a sestává z kuchyně, vybavené sporákem na tuhá paliva a výtokovým ventilem, a z pokoje, vybaveného kamny na tuhá paliva. K bytu patří půda, sklep (zajišťující uskladnění tuhých paliv) a zahrádka o rozloze 60 m2. Byt je vybaven komorou, v níž se předpokládá umístění chemického WC. Do bytu je zavedena elektrika a studená voda. Nájemní poměr je zajištěn na dobu jednoho roku s možností prodlužování za měsíční nájemné činí 580,- Kč. Námitku promlčení, kterou povinný v odvolání uplatnil, shledal pro nařízení exekuce nerozhodnou. Také uzavřel, že projednání a rozhodnutí dané věci nebrání překážky ve smyslu § 83 odst. 1, resp. § 159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. V něm ohlašuje všechny tři dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Podle obsahu dovolání však namítá jen nesprávné právní posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že řízení bylo postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že pro nařízení exekuce je rozhodující i ta skutečnost, že právo přiznané podkladovým rozhodnutím je promlčeno. Vady řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nevyvodil adekvátní důsledky dopadu tzv. negativních procesních podmínek, jimiž jsou překážka litispendence a překážka rei iudicatae. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3 zákona č. 59/2005).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.



Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce (§ 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil vyklizení, sice předcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu, ale soud prvního stupně rozhodl shodně jako dříve), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.).

To, zda rozhodnutí je zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Výjimečně se může uplatnit i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jestliže posouzení, zda je řízení postiženo jemu odpovídající vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu; stejnému režimu je pak namístě podrobit i argument existencí zmatečnostních vad (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004).

Otázka, kterou dovolatel v rámci důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nabídl k přezkumu (zda právo, jehož nucené vymožení oprávněná požaduje, je promlčeno), požadavek zásadního právního významu zjevně nesplňuje; vychází totiž z nesprávného předpokladu, jenž věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce spojuje s promlčením vymáhaného práva.

Soudní praxe po desítky let ustálená dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod č. 21). K předpokladům nařízení exekuce nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení exekuce předchází, zabývat nemůže. Odvolací soud tedy shora nastíněnou otázku vyřešil v souladu s konstantní judikaturou.

Zbývající námitky dovolatele, že odvolací soud nevyvodil adekvátní důsledky dopadu tzv. negativních procesních podmínek, jimiž jsou překážka litispendence a překážka rei iudicatae, v poměrech výkonu rozhodnutí vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 49 E 29/1996, požadavek zásadního právního významu rovněž nesplňují. Právní teorie (srov. Občanský soudní řád, komentář II. díl, C.H. Beck, 7. vydání Praha 2006, str. 1758) i rozhodovací praxe soudů vycházejí z toho, že zamítne-li soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proto, že zajištěná bytová náhrada neodpovídá exekučnímu titulu, překážka věci pravomocně rozhodnuté oprávněnému brání, aby znovu podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného a jeho přestěhováním do stejné bytové náhrady (do stejného bytu nebo místnosti). Byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnut z jiných důvodů, může se oprávněný znovu domáhat podle stejného titulu nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného a jeho přestěhováním do zajištěné bytové náhrady nebo přístřeší. V dřívějším řízení pod sp. zn. 49 E 29/96 byl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 1996, č.j. 49 E 29/96-40, zamítnut, neboť zajištěný náhradní byt v domě čp. 722 v Orlové byl obsazen. Návrh oprávněné byl tedy tehdy zamítnut pro nedostatek vykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Takový výsledek procesně nebránil proběhnutí exekučního řízení založeném na témže způsobu exekuce mezi týmiž účastníky, pro nárok přisouzený stejným exekučním titulem jestliže v mezidobí nastala vykonatelnost podkladového rozhodnutí (byla zajištěna jiná bytová náhrada) jak se stalo v dané věci. Odvolací soud tedy i zbývající otázky vyřešil v souladu s právní teorií i konstantní judikaturou.

Případný rozpor s hmotným právem (jenž by také mohl být podkladem pro úsudek o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí) nemůže být v souzené věci dán již proto, že ustanovení, podle nichž soud nařizuje exekuci, jsou ustanoveními práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2007

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu