20 Cdo 1067/2006
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1067/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné K. b., a. s., proti povinnému S. M., zastoupenému advokátkou, pro 968.448,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 43 Nc 7455/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2005, č.j. 11 Co 162/2005-31, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 7. 2004, č.j. 43 Nc 7455/2004-4 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. 12. 2004, č.j. 43 Nc 7455/2004-17), jímž Obvodní soud pro Prahu 7 nařídil podle platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 2. 1996, č.j. 82 Ro 2059/95-12, k vydobytí pohledávky 968.448,- Kč s 25 % úroky z částky 924.891,87 Kč od 3. 11. 1995 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (39.204,- Kč) na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. T. P., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny (§ 44 odst. 2, odst. 10, věta první, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné. Z doručenky založené v nalézacím spisu zjistil, že platební rozkaz byl povinnému doručen do vlastních rukou 4. 4. 1996, takže nabyl 20. 4. 1996 právní moci a stal se i vykonatelným.


V dovolání povinný nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu opřel o tvrzení, že podkladové rozhodnutí neobdržel, že jistina dluhu byla oprávněné uhrazena formou plnění z kupní smlouvy ze dne 2. 9. 2002 a že poté požádal o odpuštění zbytku dluhu. Jelikož oprávněná na žádost nereagovala, vycházel dovolatel z toho, že své povinnosti splnil. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinný argumenty nepřednesl a ani hodnocením jediné námitky podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (tj. výhrady splnění části dluhu) k závěru o splnění této podmínky dospět nelze; odvolací soud při jejím posuzování uplatnil názor odpovídající standardní soudní praxi (při nařizování exekuce se nezkoumá, zda a v jaké míře povinný oprávněné plnil). Ostatní dovolatelovy výtky nepřekračující skutkový rámec nevyjadřují žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř.


Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. února 2007


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu