20 Cdo 1050/2017
Datum rozhodnutí: 18.04.2017
Dotčené předpisy: čl. § 241 o. s. ř.



20 Cdo 1050/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Bytového družstva Horní 1427 , identifikační číslo osoby 25388908, se sídlem v Ostravě, Horní 1427/60, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 9, proti povinné M. K., o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, pro 700 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě, pod sp. zn. 98 Nc 11781/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2011, č. j. 10 Co 159/2011-100, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2010, č. j. 98 Nc 11781/2009-40, takto:

Dovolací řízení se zastavuje .

O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 3. 2011, č. j. 10 Co 159/2011-100 potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2010, č. j. 98 Nc 11781/2009-40, kterým okresní soud zamítl návrh povinné o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 98 Nc 11781/2009 pro vymožení pohledávky ve výši 700 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů soudního řízení vedeného u Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 8 Cmo 272/2004.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, spojeným s žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, s odůvodněním, že jí majetkové poměry neumožňují náklady dovolacího řízení uhradit.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen o. s. ř. (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

S účinností od 1. ledna 2013 (po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) lze (při splnění podmínek přípustnosti dle § 237 a § 238 o. s. ř.) podat dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem (§ 214a odst. 1 o. s. ř.) také proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žádosti účastníka řízení o ustanovení zástupce (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Dle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Pro dovolací řízení se z ustanovení § 241 o. s. ř. podává, že není-li stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (jím jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy).

V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl velký senát Nejvyššího soudu k následujícím závěrům:
1) Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
2) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
3) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Jde-li o situaci podání (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku, je tomu tak zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Řečené je významné i v dané věci.

Dovolatelka usiluje o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2011, č. j. 10 Co 932/2010-97, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2009, č. j. 98 Nc 11781/2009-8, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. 3. 2010, č. j. 98 Nc 11781/2009-12, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinné.

Dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že exekuční titul směřuje k vymožení pohledávky z titulu náhrady nákladů soudního řízení, je dovolání dle tohoto ustanovení nepřípustné a bezúspěšnost případného dovolání (§ 138 odst. 1 o. s. ř. citovaný výše) je zřejmá.

Pak ovšem nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a jestliže dovolatelka byla řádně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení, nezbývá, než dovolací řízení zastavit (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.), a to zcela v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu, vyložených shora.

Poznamenává se, že obdobně rozhodl Nejvyšší soud o návrhu povinné na ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení o zastavení téže exekuce (viz usnesení ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 92/2016).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2017

JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu