20 Cdo 1023/2004
Datum rozhodnutí: 28.07.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1023/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. J. D. proti povinnému V. B., zastoupenému advokátem, srážkami z důchodu povinného, pro 41.069,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 45 E 355/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2002, č.j. 21 Co 200/2002-42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 4. února 2002, č.j. 45 E 355/2001-31, kterým bylo odmítnuto odvolání povinného proti usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (posléze zastoupen advokátem) včasné dovolání, jímž brojí proti důvodnosti pohledávky oprávněného a zpochybňuje spravedlnost nalézacího rozsudku soudu.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé. Dovolání není přípustné podle § 238 a § 238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech zde vyjmenovaných, a z § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. rovněž nevyplývá, protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).

Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by jinak právo na náhradu nákladů řízení měl, však v tomto stádiu řízení náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. července 2004

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu