20 Cdo 1021/2006
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1021/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného s. m. B., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1) L. Š., zastoupenému advokátem, a 2) A. Š., vyklizením, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 168/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2005, č.j. 20 Co 232/2005-55, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 4. 2005, č.j. 66 E 168/2004-46, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého rozsudku ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 50 C 57/2002, výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 9, sestávajícího z pokoje a kuchyně s příslušenstvím, ve druhém podlaží domu č. 26 na ulici Vranovské v B., do bytu č. 3, sestávajícího z pokoje a kuchyně bez příslušenství, ve druhém patře domu č. 117a na ulici Cejl v B. (§ 343 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že byt se nalézá v téže části města a je situován na témž podlaží jako byt vyklizovaný, na rozdíl od něho postrádá sociální zařízení (to je umístěno na společné chodbě asi tři metry od vchodových dveří), v kuchyni je plynový sporák a na stěně obložené kachlemi umyvadlo s přívodem studené vody zabezpečující alespoň základní osobní hygienu, byt je vymalován, podlahy jsou parketové (nepoškozené); přihlédl také ke zdravotnímu stavu povinného a k tomu, že s povinnými užívá vyklizovaný byt jejich dcera. Na tomto základě uzavřel, že zajištěný byt splňuje kritéria náhradního bytu ve smyslu ustanovení § 712 odst. 2, věty první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), na který mají povinní podle podkladového rozsudku právo. Závěrem odvolací soud připomenul, že povinní jsou dlouhodobými neplatiči nájmu a vyšší standard si nemohou dovolit zaplatit.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti závěru vyjádřenému v rozhodnutí prosazuje, že jeho zdravotní stav zejména epicystostomie, kterou odvolací soud se zdůvodněním, že nebyla prokázána, pominul (i když podle dovolatele vyplývá z lékařské zprávy ze 6. 2. 2005) vylučuje bytovou náhradu hodnotit jako byt, který zajišťuje lidsky důstojné ubytování. Se zřetelem k tomu, že sociální zařízení je umístěno mimo byt a že k osobní hygieně má sloužit toliko umyvadlo, je posouzení bytu jako dostačující náhrady nesprávné. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Oprávněné ve vyjádření sdělilo, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a zdůraznilo, že povinní neplní řádně své povinnosti nájemců od r. 1998.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jímž také (mimo jiné) dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění (zde zjištění, že dovolatel nepodstoupil epicystostomii), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (zde v lékařské zprávě ze 6. 2. 2005) dovolací soud nepřihlížel; k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. totiž vést nemohou.


Přestože dovolatel zásadní právní význam rozhodnutí shledává ve výkladu ustanovení § 712 odst. 2 obč. zák., resp. v interpretaci pojmu náhradního bytu, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze. Odvolací soud ve svém výsledku jednak uplatnil právní názory, které lze pokládat za standardní, a jež korespondují i publikované rozhodovací praxi soudů, jednak závěry, ke kterým dospěl, jsou soustředěné ke zcela konkrétnímu skutkovému základu, což možnosti (potřebného) všeobecného judikatorního přesahu omezuje, resp. potlačuje (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Činí-li ustanovení § 343 odst. 1 o.s.ř. (zde ve spojení s § 712 odst. 2, věty první, obč. zák.) podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí zajištění náhradního bytu, jde co do právní konstrukce o právní normu s relativně neurčitě formulovaným předpokladem; vyložit pojem náhradního bytu pak znamená vymezit demonstrativním výčtem obecných kritérií nebo určením jejich neuzavřené množiny ta (kritéria), s jejichž pomocí se lze k takovému pojmu přiblížit. Takto podaný výklad (a potažmo i právní posouzení věci) lze tedy mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že vymezení pojmu, k němuž soud v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu např. tehdy, jestliže vymezená kritéria definovaný pojem ve skutečnosti nepředjímá (jsou mu irelevantní nebo dokonce s ním obsahově či účelem nesouladná) nebo jsou-li vymezená kritéria ve svém souhrnu neúplná (jiná, rovněž relevantní, byla opomenuta).


Nic z toho však odvolacímu soudu vytýkat nelze. Všemi rozhodnými kritérii (kvalita, vybavenost, poloha, počet osob, jež mají byt vyklidit, finanční náročnost související s dluhem na nájemném ve vyklizovaném bytě) se totiž zabýval a z těchto hledisek také oba byty porovnal. Význam těch, jež pokládal za určující, přitom sice může být dovolatelem hodnocen odlišně, avšak k úsudku, že objektivně z pohledu logického nebo věcného závěry odvolacího soudu nemohou (vůbec) obstát, argumentace uplatněná v dovolání zjevně vést nemůže. Z pohledu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je tedy napadené rozhodnutí jak bylo již řečeno výše v souladu s dosavadní judikaturou.


Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněnému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání je co do obsahu koncízní a vůbec nevystihuje důsledek toho, že rozhodnutí nemá zásadní právní význam.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. února 2007


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu